Dvořákova Praha přišla letos se sérií podvečerních recitálů mladých nadějí v Sukově síni Rudolfina. Překvapivě byly některé výkony zajímavější nežli kreace starších hvězd na festivalu. Debutantem byl i nový koncertní mistr České filharmonie Josef Špaček (1986) a vlastně i jeho o pět let starší klavírista Jan Bartoš . Neovlivněn laudatiem Václava Hudečka s pokorou, nicméně se sebevědomou brilancí, zahrál Špaček skladebně problematické Schubertovo Rondeau brillant h moll , co do práce pravé ruky netradičně pojatý Dvořákův Mazurek , který měl několik technických chybiček, cudně interpretované aranžmá Sukovy Písně lásky a atraktivní šestou Etudu z op. 52 Camilla Saint-Saënse. Zvláštní pozornost upoutaly pro svou nezměrnou obtížnost Ernstovy Variace Poslední růže léta pro sólové housle. Špaček je zahrál bez jediné vážné chyby, s nadhledem a grácií. Je to skutečně báječný mladý houslista. Sice v sobě nemá tak vyhraněné a od první minuty působící charisma typu Joshuy Bella nebo kdysi Maxima Vengerova, ale má v sobě velkou sílu a z jeho projevu je zřejmý jasný názor na hudbu.
