Mezinárodní klavírní soutěž pro mladé pianisty Broumovská klávesa dospěla letos do svého jubilejního, desátého ročníku. O jejím průběžně stoupajícím renomé svědčil mimo jiné i neustále se zvyšující zájem soutěžících ze zahraničí. V loňském roce se této soutěže zúčastnilo 57 mladých pianistů, z nichž 39 přijelo zvenčí. Letošní ročník byl však tvrdě poznamenán covidem-19. Do soutěže se přihlásilo pouhých 29 klavíristů a zahraničí bylo zastoupeno výhradně účastníky z Polska.
Průběh letošní soutěže byl, soudě podle dostupných informací, zřejmě dost napínavý. Broumovská soutěž má totiž dvě poroty: odbornou, složenou z profesionálních pianistů (letos v ní zasedli Jan Simon, David Mareček, Milan Langer, Eliška Novotná a Václav Mácha) a studentskou (v níž byly, stejně jako vloni, Jarmila Holcová, Kristin Hütter a Lucia Maloveská). Zatímco v předchozích letech se hodnocení obou porot povětšinou nijak zásadně nelišilo, letos se mezi oběma porotami objevily v mnoha případech velké rozdíly. O tom, že hodnocení soutěžních výkonů bylo hodně náročné, svědčí ostatně i skutečnost, že první cena byla udělená pouze v I. kategorii. V dalších kategoriích nebyla udělená žádná první cena, přičemž ve druhé kategorii dokonce nebyla udělená ani druhá cena.
Součástí odměny pro držitele nejvyšších ocenění v každé kategorii je od roku 2017 vystoupení v Sukově síni pražského Rudolfina. Slavnostní atmosféru letošního koncertu ovšem kalila skutečnost, že se pravděpodobně jednalo na dlouhou dobu o poslední živý koncert nejen v Praze, ale v celé ČR. Přesto – nebo snad právě proto? – byl koncertní sál obdivuhodně zaplněný posluchači (zodpovědně orouškovanými a pečlivě vydezinfikovanými).
Koncert zahájil nositel první ceny I. kategorie, desetiletý Adam Znamirovský (ZUŠ Jižní Město, Praha, pedagog Markéta Cibulková). Preludium a fugu B dur z prvního dílu Bachova Dobře temperovaného klavíru hrál sympaticky jistým, pevným úhozem a se skvělým rytmickým švihem, a jak preludium, tak fugu měl dokonale vystavěné a do detailu vybroušené. Mimořádně efektní byla rozevlátá „kadencová“ druhá část Preludia. Zlatým hřebem Adamova vystoupení a zlatým hřebem celého koncertu vůbec byla následující Chopinova Polonéza fis moll op. 44. Adam ji pojal tak dramaticky, až se zdálo, že hraje o život. Onen dramatismus přecházel místy v cosi málem démonického – při dvou fortissimových laufech (předepsaných skladatelem „con fuoco“), které zazní před nástupem reprízy, mě doslova mrazilo v zádech. Ve svých deseti letech má Adam úžasnou „velkou techniku“. Náročné oktávové pasáže, jichž je ve skladbě bezpočet, hrál s dechberoucí brilancí, a pokud tu a tam trefil nějakou klávesu vedle, nic to nemění na tom, že v tomto směru dnes u nás sotva najde konkurenci. Své vystoupení uzavřel Lisztovým Rejem skřítků. Hrál ho v závratném tempu, s obdivuhodnou lehkostí a jiskrou a hlavně s obrovským potěšením. Bude určitě zajímavé sledovat, kam se Adam Znamirovský dostane v příštích letech.
Po Adamovi přišla na pódium nositelka druhé ceny III. kategorie (14–15 let) Ema Adámková (ZUŠ Vadima Petrova, Praha 4, pedagog Zuzana Hančilová). Pro své vystoupení si vybrala dvě díla ruského romantismu: Čajkovského Říjen z cyklu Roční doby op. 37 a Rachmaninovovo Preludium gis moll op. 32/12. Hrála příjemným, kultivovaným tónem, zpěvně, technicky naprosto spolehlivě, v Rachmaninovovi jsme měli možnost ocenit její smysl pro výstavbu velkých ploch.
Magdalena Koudelková (Gymnázium a hudební škola hl. m. Prahy, pedagog Hana Dvořáková), jež získala třetí cenu ve IV. kategorii (16–17 let), přednesla nejprve Frýdeckou Pannu Marii z Janáčkova cyklu Po zarostlém chodníčku, po ní pak Jeux dʼeau Maurice Ravela. I ona hrála velmi kultivovaně, z jejího vystoupení dýchal klid a pohoda, v Janáčkovi pracovala velice hezky s dynamikou, v křehce probarveném Ravelovi okouzlila citlivým, jemně nuancovaným úhozem.
Koncert vítězů uzavřela Eliška Vlčková (Gymnázium a hudební škola hl. m. Prahy, pedagog Marek Kozák), jež získala ve IV. kategorii druhou cenu. Začala Preludiem a fugou H dur z prvního dílu Bachova Dobře temperovaného klavíru. Hrála Bacha přehledně, plynule, s čistě a zpěvně vedenými hlasy. Neméně přehledné bylo i následující Chopinovo Scherzo h moll op. 20, výborně technicky zvládnuté a s řadou zajímavých nápadů. Závěrečný dlouhý stupnicový běh jí sice nevyšel tak, jak by si asi sama přála, ale – jak jsme se vzápětí od pořadatelů dozvěděli – právě ten den slavila Eliška své osmnácté narozeniny, a tak lze pochopit, že při posledních taktech už možná myslela na něco úplně jiného než na Chopinovo Scherzo.
Celý koncert měl velmi krásnou atmosféru a po jeho skončení lidé ještě dlouho postávali v předsálí a povídali si, vědomi si toho, že na další koncert se dostanou kdovíkdy.
