Proslulý ruský barytonista Dmitri Hvorostovsky vyprodal svým koncertem 25. března 2014 hlediště Vídeňské státní opery. Před mezinárodním publikem, ve kterém bylo mnoho rusky mluvících návštěvníků, vystoupil se svým dvorním klavíristou. Jeho estonský kolega Ivari Ilja doprovází pěvce nejen na koncertech. Jejich kompaktní disky jsou cenným příspěvkem v oboru písňové hudby.
Podobný program jak ve Vídni představil Hvorostovsky již v roce 2010 ve Dvořákově síni Rudolfina, kde zpíval na Mezinárodním hudebním festivalu Dvořákova Praha. Večer v Rakousku zahájil pěti romantickými písněmi z tvorby velikána ruské hudby Petra Iljiče Čajkovského. K vybraným komorním dílům přistoupil s obdivuhodnou vnitřní koncentrací. Vícenásobné bravo sklidil od posluchačů ve skladbách Slavík, op. 60 č. 4 na text Alexandera Puškina a v Serenádě Dona Juana, op. 38 č. 1 na text Alexandra Tolstého, kde plně rozezpíval nejen svůj mimořádný hlas, ale ukázal na pozadí slov i širší škálu emocí. Hvorostovsky pronikl do skladeb výjimečným citem pro obrazné vystižení nálad. Oslňující byla jeho technika belcanta. Když gradoval fráze v rychlých tempech nebo zpíval melancholicky laděné pasáže, propůjčil svému přednesu ve tváři i postoji až hrdinný projev a s minimem gest se ponořil do interpretace hudby.
I když měl poblíž sebe pult, notami většinou pozvolně listoval a zdálo se, jak když spíš dohlíží na soulad proměnlivých a mnohdy i strhujících temp. Publikum i v dalších dílech ocenilo pěvce nadšenými ovacemi, především ve skladbách, kde mohl flexibilně ukázat různá emotivní rozpoložení, proložená úsměvem a opřená o vynikající techniku s řadou barevných odstínů. Pěvec disponuje nádherným sytým hlasem a jeho témbr zní v mnoha polohách hřejivě.
Čtyři vybrané písně ruského skladatele a pianisty Nikolaje Karloviče Medtnera nabídly v kompozicích ponurost atmosféry a od Čajkovského zcela odlišný kompoziční sloh s akcentem virtuózních melodií v partu pro klavír. Ivari Ilja v Medtnerových dílech zazářil v brilantním doprovodu. Hvorostovsky vtiskl skladbám nejen trpký dramatický esprit, ale i mnoho jasu v dynamických nuancích a ve výslovnosti, zejména za Noční píseň poutníka, op. 6 č. 1 na text Johanna Wolfganga von Goethe sklidili oba velký aplaus.
Na společných kompaktních discích mohou posluchači naslouchat písním i z málo známé Medtnerovy kompoziční tvorby, ostatně Hvorostovsky přiznává, že rád s Iljou volí repertoár, který bývá pro oba skutečně velkou výzvou.
Petrarcovy sonety Franze Liszta zněly líbezně a vroucně. Jemnost snoubící se s kultivovanou silou krásného hlasu Dmitrije Hvorostovského výtečně umocnil klavírista Ilja, oba hrané sonety č. 1 a č. 3 naplnili oba nádhernou romantikou a do večera vnesli hudbu inspirovanou bývalou rakousko-uherskou proveniencí a italským krajem. Večer vyvrcholil programem pěti vybraných písní z tvorby ruského skladatele Sergeje Rachmaninova, současníka Nikolaje Karloviče Medtnera. S dramatickým nábojem koncipované skladby gradoval pěvec výsostně. Komorní program, jenž by měl v malém sále spíše intimní atmosféru, vyzněl ve Vídeňské státní opeře velkolepě. Přídavkem Jagova Creda z opery Otello Giuseppe Verdiho, ve které se divákům úspěšně představil i v letošní sezoně v repertoárových představení inscenace režisérky Christine Mielitz, korunoval Hvorostovsky svůj mimořádný koncert.
