Na jevišti Národního divadla se poprvé představila buffo opera Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého Dobře placená procházka , obě premiéry 22. a 23. dubna 2007 byly publikem přijaty velmi vřele, s nadšením a vlnami sílících a opakujících se potlesků v průběhu představení. Režiséři Miloš Forman a Petr Forman připravili nádhernou podívanou a z herců dostali velké výkony. Na scéně účinkovaly nejen známé tváře, ale i řada mladých talentovaných profesionálních převážně činoherních herců, z nichž někteří mají zkušenosti v muzikálech, nechyběl mezi nimi ani formanovsky svéhlavý a typický amatérsky výrazný výkon. Semaforskou poetiku obdařenou kouzlem komediálního herectví vnesl na pódium první premiéry Jiří Suchý v roli Listonoše. Navázal tak na stejnou roli před dvaačtyřiceti lety hranou na komorní scéně divadla Semafor, i na televizní zpracování, kde hrál Listonoše pod režijním dohledem Miloše Formana a Jána Roháče. Po jeho boku se v Národním divadle objevila sebevědomě rozverná Vanilka v podání Jany Malé, která Suchého příjemně strhla k proměnlivému výkonu od fantaskního pošťáka po uvolněně hravého milence. Uli v podání Petra Stacha jí byl partnerem hravě zmítaným, impulsivním, poddajným i vtipně dojemným s poutavou mimikou. Teta z Liverpoolu v podání Zuzany Stivínové podala dominantní výkon energické, veselé a manipulující ženy. Advokát Petra Píši si získal obdiv publika a dlouhotrvající potlesk, herec amatér hrál teprve podruhé před publikem, kterému dokázal pod citlivým režijním vedením podat vnímavý soustředěný výkon s širokou škálou vyjadřovacích prostředků. Dál do velkých rolí byli obsazeni v alternacích Zbyněk Fric (Listonoš, Uli), Petr Macháček (Listonoš), Jitka Molavcová/Tereza Hálová (Teta z Liverpoolu), Dáša Zázvůrková (Vanilka), Lukáš Kumpricht/Tomáš Trapl (Advokát). Počáteční obrazy daly vyniknout komornímu ladění a postupně až do závěru gradovaly scénickými akcemi. Simultánní situace ve druhém plánu jeviště za pomyslným oknem, které se vyskytuje i ve filmu, kde dělí svět interiéru a exteriéru, pak v Národním divadle dostaly imaginativní, snovou poetickou hloubku evokující současně vzpomínky na Laternu Magiku, filmovou práci se zakomponovanými animovanými i loutkovými triky vzešlými také z inspirace Divadla bratří Formanů, jehož pracovníci se na průběhu představení podíleli.
K terminologické nesrovnalosti Dobře placené procházky Jiří Suchý dodává: „Není to už jazzová opera, tady je to více zesymfoničtěné.“ Hudební instrumentace Marka Ivanovice akceptuje v jádru zvukový komorní kolorit šedesátých let divadla Semafor, orchestr Národního divadla je rozšířen o nástroje big bandu a stylově kulminující obrazy často těží z dixielandu a znění blues, foxtrotu, či tanga, v melodice se u Suchého objevuje i gregoriánský chorál. Sedmi písněmi ze hry Sekta, komentujícími děj, se mísí a kombinují v příznivé atmosféře dva styly kolegů Suchého a Šlitra. Hudební nastudování buffo opery dirigentem Liborem Peškem je zdařile hravé a nesmírně stylově působivé. Sbory žen i Kühnův dětský sbor jsou rozehrané v parodii a poetice vycházející vtipně z logiky textu, divadelně velkolepé v hledišti i na jevišti. Výkony tělesa a sboristek jsou velmi dobré, sbormistři Pavel Vaněk a Jiří Chvála odvedli ve výsledku precizní práci. Kostýmy Jana Pištěka a scéna Matěje Formana akcentují poetiku šedesátých let, jsou nápadité, vzhledem k nedávné módní retrovlně nejsou odtažité. Choreografie Veroniky Švábové je důmyslná a vtipná. Dobře placená procházka dokázala ve srovnání s řadou inscenací na repertoáru divadla velký zázrak v duchu repliky „Buď pochváleno divadlo“! Je pak s podivem, proč by měla být uváděna na jevišti Národního divadla jen krátkou dobu během první poloviny sezony 2007/2008.
