Barokní opera je dnes žánr relativně známý. V širším povědomé ji reprezentují především díla Georga Friedricha Händela, která již po desetiletí plní nabídku světových labelů a zahraničních, zejména německých, britských a amerických divadel. Setkat se s barokní operou na živo v České republice je mnohem vzácnější; nejčastěji se tak děje na provizorních scénách, během letních festivalů, a to v nejrozmanitějších podobách, úpravách a interpretačních úrovních.
Jednou z výjimek a zároveň světovým unikátem jsou představení v převozném divadle Florea Theatrum, které již několik let provozuje a neustále zdokonaluje Marek Štryncl a soubor Musica Florea. Počátkem července byla tato scéna umístěna do dvorany pražské HAMU (Lichtenštejnského paláce), aby již počtvrté dala ožít jiné raritě, opeře Muzio Scevola. V roce 1721 ji složili Filippo Amadei, Giovanni Bononcini a Händel (každý jedno dějství) na přání londýnského divadla King’s Theatre. Experiment tehdy příliš nevyšel a také současný posluchač/divák patrně shledá první dějství méně atraktivním, než druhé a třetí.
V letošní pražské inscenaci opera zazněla poněkud zkrácena – zejména recitativy v třetím dějství byly výrazně seškrtány. (Porozumění textu usnadňovalo promítání titulků vedle jeviště). Celkový dojem silně určovala výprava a režie v barokním duchu. Florea Theatrum sice ještě nemá všechny základní dekorační sady (v inscenaci chyběl především vojenský tábor), i tak ale použité pestré iluzivní malby a scénické proměny zapůsobily.Režie se ujal zkušený francouzský herec a režisér Laurent Charoy: hra „en-face“, pohyb po diagonálách a na střed, převážně taneční krok, barokní gestika, kontrastní mimika, tak lze ve zkratce shrnout zásady hereckého projevu. Barokní estetika byla umocněna tanci (choreografie Helena Kazárová, tančil Ensemble Hartig) a zároveň vhodně několika málo „zcizovacími“ efekty, například deklamací.
Pěvecké výkony sólistů byly převážně velmi dobré, zejména Michaela Šrůmová (soprán) jako Orazio, Markéta Cukrová (mezzosoprán) coby Clelia, Sylva Čmugrová (alt) v roli Irene a v neposlední řadě Roman Hoza (basbaryton) jako Porsenna získali zaslouženě přízeň publika, a to i svým hereckým výkonem. Z obou hledisek méně šťastná byla volba titulní role: Alexis Vassiliev sice výborně zvládá koloraturní běhy, pomalé árie však obnažily méně příjemný témbr. Celkově vysoký dojem z představení ovšem určovala hra orchestru Musica Florea, který pod vedením Marka Štryncla dokázal i v náročnějších akustických podmínkách rozehrát partituru mnoha barvami a navodit jedinečnou atmosféru.
Inscenace vznikla ve spolupráci s festivalem Händel-Festspiele Halle, kde měla premiéru, zatím poslední plánované představení se bude konat v polském městě Szczawnica nedaleko slovenských hranic.
