Velmi přitažlivý program si zvolil pro svůj podvečerní recitál 23. 4. v Sukově síni pražského Rudolfina houslista Pavel Eret : Mozartovu Sonátu e moll , skladby Ernsta Blocha Baal Schem a Petra Jandy Třetí zpověď pro housle sólo, a k tomu Franckovu Sonátu A dur . Skladby vzedmuté emocionality a výrazové sevřenosti uvedla křehká a spíše meditativní Mozartova sonáta, v níž se otevřel jemný a svítivý tón houslisty. V následném Blochově díle se interpret zcela proměnil v dramaticky exponovaného a zvukově expresivního hráče, jenž v nižších polohách houslí uchvacoval plnokrevným a niterným tónem, zejména v první a třetí větě. Zde se ukázal interpretační rys, který zpětně osvětloval přístup k Mozartově sonátě a posléze byl patrný i ve Franckovi: ve větách, částech vět a partiích v pianu houslistův projev ztrácí tah vnitřního napětí, který je naproti tomu v dramatických místech velmi intenzivní. Ve výsledku celého programu se tak střídaly dva póly interpretovy osobnosti a tvořily výrazové výkyvy, zároveň také napínaly a povolovaly posluchačské napětí. Mozart tedy podlehl jakési zádumčivé lehkosti v tónu i výrazu a ustoupil v dojmu z dalších interpretovaných děl. Blochova třívětá skladba, exponující židovskou melodiku a razantní rytmičnost, rozezpívaná Eretovými houslemi, vyšla nesmírně působivě a interpretačně objevně. Ve stejném duchu byla přínosem skladba Petra Jandy, kterou na pódiích neslýcháme. Technicky obtížné jednověté dílo, nepostrádající virtuózních prvků, je působivou meditativní výpovědí „rozhovoru“ dvou hlasů v niterném pojetí jednoho nástroje. Překrásná a expresivně výmluvná Franckova Sonáta dává interpretovi jen jednu možnost: zahrát ji naplno a skvěle, jinak postrádá skladatelovu výpověď i muzikantský smysl. Pavel Eret ji takto zahrál a opět dominoval v technicky vypjaté druhé větě i ve všech částech dramatického vzedmutí. Místa pianových protipólů díla však příliš „povolovala“ v napětí, což doplnil výjimečně dobrým výkonem pianista Daniel Wiesner . V této pro klavír obzvláště exponované sonátě ukázal brilantní techniku a schopnost velkého oblouku melodické linie. Jeho kvalita byla zjevná i v Blochově a Mozartově skladbě. Pavel Eret má struhující intenzitu dramatického patosu, a ta ve výsledku převážila v celkovém dojmu z jeho recitálu.
