Šestý koncert 20. ročníku Letních slavností staré hudby se odehrával 31. července v Tereziánském sále Břevnovského kláštera v Praze. Hostem večera byla umělecká dvojice Vittorio Ghielmi, italský hráč na violu da gamba, a švýcarský loutnista Luca Pianca.
Vittorio Ghielmi je znám nejen jako gambista, ale také i jako dirigent a skladatel. Vede Institut pro starou hudbu, vyučuje na salzburském Mozarteu a jako hostující profesor působí na londýnské Royal College of Music. Je oceňován jak pro svůj novátorský přístup k interpretaci na gambu, tak i pro uvádění a popularizování barokního repertoáru. Za dobu svého působení spolupracoval s řadou významných osobností v tomto oboru a jako sólista i dirigent vystupuje s prestižními soubory (Il Giardino Armonico, Freiburger Barockorchester, Akamus Berlin). S loutnistou Lucou Piancou spolupracuje v duu od roku 1999. Pianca je jedním ze zakládajících členů souboru Il Gardino Armonico a od roku 1982 spolupracuje s ansámblem Concentus Musicus Wien. Významná je i jeho spolupráce s renomovanými sólisty – například s Cecilií Bartoli, Victorií Mullovou a Albrechtem Mayerem. Jeho diskografie čítá na 70 (!) titulů – za zmínku stojí například kompletní nahrávky loutnové literatury J. S. Bacha a A. Vivaldiho. Řada z nich získala prestižní ocenění, jako například Gramophone Classical Music Award, Choc du Monde de la Musique, Echo-Preis nebo Diapason d’Or. Od roku 2008 Luca Pianca spolupracuje dirigentsky na barokním cyklu vídeňského Konzerthausu.
Svůj program nazvali Due virtuosi a během večera představili několik virtuózních dvojic skladatelů, které v hudební historii spojuje komponování a hra na violu da gamba. Ta byla velmi oblíbená ve Francii především v 17. a v první polovině 18. století, potom začala stoupat popularita violoncella, které je zvukově výraznější. K jedné z těchto známých dvojic hráčů a skladatelů patřil Marin Marais a Antoine Forqueray. Marin Marais, jehož hra byla přirovnávána ke hře „anděla“, působil u francouzského královského dvora více jak čtyři desítky let. Byl uznávaným virtuosem evropského významu a výrazně rozvinul techniku hry na sólovou violu da gamba. O tom svědčila nejen jeho vystoupení, ale i rozsáhlá tvorba: složil na 600 skladeb pro tento nástroj, s doprovodem bassa continua a několik děl pro dvě a tři violy.
Během večera z jeho díla dvojice umělců přednesla slavnostně laděnou Allemande La Marianne ze Suity č. 5 g moll, Ballet en Rondeau ze Suity č. 1 d moll a ztišenou, zadumanou La Rêveuse společně s kontrastní svižnou L´Arabesque. Hra gambisty Vittoria Ghielmiho se vyznačovala lehkostí a virtuózní technikou, jeho kolega loutnista Luca Pianca zůstával vždy v roli doprovodu, a tak vynikal především melodický a technicky náročný part jeho spoluhráče. Po skladbách Marina Maraise přišel na řadu během koncertu v Tereziánském sále jeho hudební konkurent – skladatel Antoine Forqueray. Dobové prameny ho na rozdíl od Maraise charakterizují jako „ďábla“, právě pro ohnivou hru na gambu a jeho prudkou povahu. Vittorio Ghielmi od něj přednesl sólově Chaconne La Buisson.
Švýcarský loutnista Luca Pianca se představil sólově v díle Roberta de Visée. Po jemně drnkaném Prélude v jeho podání velmi pěkně vyzněla rytmicky i výrazově volněji pojatá Sarabanda. Následovalo patřičně kontrastní a svižněji provedené Rondeau vystavěné na jednoduchém motivu – vše ze Suity č. 6 c moll. Pianca pak ještě uvedl Musette en rondeau od stejného autora. V závěru první poloviny koncertu společně oba umělci provedli sonátu Solo per la viola da gamba e basso od Carla Zuccariho, italského skladatele a houslisty, který žil v oblasti Cremony a během svého života navštívil mj. i Olomouc. V Miláně založil hudební školu, krátce žil také v Londýně. Sonáta, která večer zazněla, se dochovala v rukopise z roku 1730 a patrně pochází z období, kdy právě cestoval po střední Evropě. Dílo je technicky velmi náročné – zvláště prostřední věta Presto vyžaduje po hráči na gambu velké soustředění a hbitou hráčskou techniku, a skladba vyniká hudební invencí. Oba umělci, především gambista, v ní měli velký prostor pro předvedení svých hráčských kvalit. Druhá polovina koncertu přinesla díla Antoina Forqueraye, a to jak otce, tak i syna a dále opět skladby Roberta de Visée. Pražské publikum opět mohlo obdivovat, s jakou lehkostí, bravurou, jiskřivými arpeggii a soustředěním interpretuje gambista Vittorio Ghielmi Forquerayovu Allemande nebo La Girouette z Ms. Recueil de pièces de viole.
Příjemně sametový zvuk violy da gamba a hráčské mistrovství Vittoria Ghielmiho (hraje na nástroj zhotovený Michelem Colichonem v Paříži roku 1688) i jemný loutnový doprovod Lucy Piancy navodily působivou atmosféru večera, kterou dotvářelo jeho zasazení do krásného prostředí největšího ze sálů zdejší prelatury.
