Nějak se nechce věřit, že Kühnův dětský sbor oslavil osmdesáté výročí zahájení činnosti. Zvláště když navštívíte jeho koncert, jako jsem to učinil já 14. dubna. Rudolfinum bylo plné dětí, rodičů, přátel sboru a milovníků této specifické součásti provozování hudby. Dva muži se zasloužili lvím dílem o vedení sboru a překonání složitých okamžiků – Jan Kühn, který zemřel v roce 1958, a Jiří Chvála , který dosud sbor vede a kterého, doufám, čekají osmdesátiny v květnu příštího roku. Kromě něho se představili další sbormistři, například perspektivní Petr Louženský . Program večera byl pestrý a strukturně vyvážený. Hlavní slovo měla hudba sborových modernistických favoritů – Ivana Kurze (Stabat mater ), Zdeňka Lukáše (Otep myrhy ), Zdeňka Šestáka (Co to zvoní, co to cinká ), Jiřího Temla (Ta naše písnička česká ) a již nežijících Petra Ebena (Air , Na našem sádku ) a Otmara Máchy (Hymnus Cedant arma togae ). V českém programu nemohli chybět čeští klasikové – Bedřich Smetana (Písně trojhlasné ), Josef Suk (Mať moja ), Josef Bohuslav Foerster (bývalí členové sboru zpívali Píseň českou ; milé, leč málo zajímavé) a Bohuslav Martinů (Hlásání pasaček , Vynášení smrti ze Špalíčku ). Vrcholem koncertu byla pro mě nepatetická skladba Ivana Kurze – skvěle provedené české Stabat mater jako dozvuk Velikonoc bylo výbornou dramaturgickou volbou. Navíc měly děti ideální spolupracovníky – Wihanovo kvarteto . Výkon sboru neměl po technické stránce žádnou vážnou chybu, z převažujících sboristek (chlapců a mladíků bylo bohužel pouze 14!, což má vliv na barvu sboru) však moc radostnosti a uvolněnosti nevyzařovalo, na rozdíl od úsměvů a pozitivnosti v sále.
