Vedení našich orchestrů zřejmě vzájemně konzultují více strategicko existenční než dramaturgické záležitosti, a tak se nám oratorium Stvoření pro sóla, sbor a orchestr Josepha Haydna, skladatele, od jehož úmrtí uplynulo letos v květnu 200 let, objevilo v Praze na programu hned dvou těles v jednom jediném týdnu. Zainteresovaným posluchačům se tak na druhou stranu naskytla zajímavá příležitost porovnat dvě odlišná pojetí – The Czech Ensemble Baroque Orchestra & Choir , vedený zakladatelem Romanem Válkem a sbormistryní Terezou Válkovou , tímto dílem otevřel 6. října v kostele sv. Šimona a Judy cyklus Stará hudba, pořádaný koncertním jednatelstvím FOK, a druhý den, 7. října v Rudolfinu, zahájila Pražská komorní filharmonie v čele se šéfdirigentem Jakubem Hrůšou a ve spolupráci s Českým filharmonickým sborem Brno , připraveným Petrem Fialou , svůj Cyklus výjimečných projektů.
Tempově umírněnější koncepce Jakuba Hrůši byla precizní v detailech a promyšlená ve výstavbě – tyto atributy provedení také měly možnost v akustice Dvořákovy síně ještě zřetelněji vyniknout. The Czech Ensemble Baroque Orchestra, který disponuje dobovými nástroji, zaujal zvláště zvukově – pronikavě svítivými odstíny úzkého zvuku smyčcových nástrojů a pestřejšími barvami dechů. Na rozdíl od tohoto souboru zůstala Pražská komorní filharmonie u hry s vibratem, čímž nepochybně mnohým plochám, například těm temnějším v pianu, propůjčila zajímavější charakter, na druhou stranu, pokud se vibrata nevyužívá spíše k ozdobným účelům, možná by se dalo nalézt v partech více příležitostí, kde by naopak nonvibrato mohlo fungovat ve výrazovém rejstříku jako příjemně obohacující prvek. Jako element podtrhující transparentní podobu hudby epochy klasicismu by byl podle mého názoru leckde zajímavější na poslech.
Z poměrně renomované a výkonnostně vyrovnané trojice britských zpěváků, kteří s PKF zpívali, předvedl snad nejsuverénnější výkon basbarytonista Matthew Brook . Třebaže nebyl až tak hlasově průrazný jako sopranistka Mary Nelson (Gabriel, Eva), snad i tenorista Mark Le Brocq (Uriel), barva i intonace jeho hlasu byla mimořádně příjemná a roli Rafaela a Adama směle obohatil rafinovaným hereckým projevem, který se pozitivně odrazil i na hudební stránce interpretace.
Neméně bohatou imaginací a sdílností obratně měněné gestikulace oslovili na koncertě The Czech Ensemble Baroque Orchestra & Choir Jaroslav Březina a Roman Janál , kterým byla dobrým partnerem sopranistka Michaela Šrůmová . Zatímco PKF obsazení dalších rolí dublovala třemi předtím zmíněnými zpěváky, management FOK dal příležitost mladší generaci – studentka HAMU Lívia Obručník Vénosová propůjčila svůj vyspělý kulatý hlas Evě a Tomáš Král precizně ztvárnil roli Adama. Roman Válek mohl na subtilnějších místech podpořit orchestr vstřícnějším, respektive zaoblenějším a měkčím gestem, jinak byl ovšem orchestru i sboru spolehlivou hudebně inspirativní oporou.
Je potěšující okolností, že ačkoli mají pražské orchestry leckdy nouzi o návštěvníky, oba mimořádné koncerty byly hojně navštíveny a kvalitní produkce byla ze strany publika náležitě oceněna.
