Obecní dům Praha přivítal 25. 9. opět mezzosopranistku Elīnu Garanču . O jejích pěveckých kvalitách je zbytečné psát, neboť tak kvalitních hlasů je v současnosti málo. Z nového CD, které měl koncert propagovat a které je velmi zajímavé, zařadila bohužel jen tři árie (Čajkovskij: Panna Orleánská , Saint-Saëns: Samson a Dalila , Gounod: Královna ze Sáby ). Druhá polovina koncertu patřila bohužel výběru z Bizetovy Carmen . Přestože je Carmen její stěžejní rolí, zpívat velmi podobný výběr při třech návštěvách Prahy je přepych, jenž si nemůže dovolit sebevětší hvězda. Nevím, jestli byla zpěvačka unavená, ale tentokrát neměla Carmen takovou jiskru jako v minulosti. Zato doprovázející Pražská komorní filharmonie hrála i přes rutinní výkon dirigenta Karla Marka Chichona výborně. Nicméně kromě záslužně zařazené předehry ke Glinkově opeře Ruslan a Ludmila a předvídatelné, ale hezky zahrané Massenetově Meditaci opět předvedla tři španělské tance, které měly asi „coridovostí“ předznamenat příběh Carmen. Škoda že dramaturg koncertu neměl dost odvahy předvést větší část z nové desky Romantique!
