Loňský ročník festivalu Smetanova Litomyšl otevíral soubor Pavel Haas Quartet. Letos se v jízdárně litomyšlského zámku po několikaměsíční pauze vynucené pandemií Covid opět vrátil na koncertní podia (10. 7. 2021). Kvartetní soubor, který platí za jedno z nejrenomovanějších českých či česko-slovenských smyčcových kvartet, ve světě snad (měřeno prestižními nahrávacími oceněními) nominálně za vůbec nejlepší, předstoupil před publikum v personálně pozměněném složení. Tentokrát s novou violistkou s čínskými kořeny jménem Luosha Fang. Jejím povoláním do kvartetních řad ansámbl definitivně opustil homogenní středoevropské etnické kořeny směrem ke globálnímu personálnímu obsazení. Časté personální změny v souboru jsou patrně daní za jeho nasazení a úspěchy na domácích a zahraničních koncertních podiích. Čas ukáže, zda Luosha Fang zůstane členkou souboru na pozici violistky. Její schopnosti jsou totiž rozhodně srovnatelné s primáriem souboru Veronikou Jarůškovou. Litomyšlský odpolední recitál s kvartetními kompozicemi s výrazným violovým partem z dílny nejsvětější trojice Smetana, Dvořák a Janáček byl totiž do značné míry exhibicí violistky Fang.
Úvodem koncertu zazněl Smyčcový kvartet č. 2 d-moll Bedřicha Smetany, kompozice jako by psaná na tělo Pavel Haas Quartet. Když jsem před lety recenzoval jeho studiovou nahrávku Smetanových kvartetů, musel jsem se s dravým přístupem kvartetistů ke skladatelovým kompozicím smiřovat, zvláště v případě kvartetu Z mého života. Motivická koncentrovanost, tektonická zkratka a vypjatá emocionalita tohoto Smetanova díla, které tak učarovalo Arnoldu Schoenbergovi, jsou však ideálním plátnem k projekci dravě kontrastních interpretačních představ souboru. Jediným limitem v excentrickém podání vnitřně rozervaného Smetanova opus byly akustické dispozice litomyšlské jízdárny, v níž znějí smyčcové soubory výrazně dutě a zdaleka ne tak příjemně jako nástroje klávesové. Zatímco Smetanovu kvartetu d-moll vládla exprese, po níž bylo nutno přeladit, Dvořákův Americký smyčcový kvartet F-dur op. 96 dostal v podání Haasovců rysy hluboce promyšleného díla, na hony vzdáleného ustálené interpretační tradici akcentující haydnovsky čitelné a obsahově nekonfliktní rysy díla. Zvláště v první větě soubor kouzlil s extrémní dynamikou a razantními tempovými proměnami. Respekt k autorovu zápisu včetně repetice ve vstupní větě a velkorysé nakládání s časem v prvních dvou větách kvartet sice ochudily o pel určité spontaneity a zdánlivě naivní samozřejmosti Dvořákových amerických skladeb z letního pobytu ve Spillville, posluchačskou pozornost však obrátily k důkladnému promyšlení a prožití každé fráze, a to nejen v pomalé větě.
Ačkoliv nebyla v programu avizována, rozdělila koncert na dvě poloviny pauza, po níž následoval Janáčkův 2. smyčcový kvartet Listy důvěrné. S ním se do jízdárny vrátila atmosféra Smetanova druhého kvartetu. Janáček je kmenovým autorem souboru, který se k jeho nepočetnému kvartetnímu dílu přihlásil hned ve svých počátcích. Soubor akcentuje především expresivní pasáže kompozice, opět poněkud na úkor lyrických částí, a celé dílo žene k závěrečnému finále s jeho extatickými výbuchy. Kdo hledá v Janáčkovi více lyriky a jímavosti, musí zkrátka za jiným kvartetním souborem. Dramaturgicky promyšlený výběr z kanonické české kvartetní literatury 19. a 20. století a interpretačně i posluchačsky náročný odpolední koncert uzavřel stylový přídavek – Allegro giocoso alla slovacca Ervína Schulhoffa, jehož kvartetnímu dílu by soubor mohl prokázat obdobně chvályhodnou službu jako Pavlu Haasovi. Synkopami hýřící kompozice s imitací cimbálu, vypůjčená ze skladatelova 1. smyčcového kvartetu, byla technicistní tečkou za emocionálně vypjatým odpolednem. Soubor v něm opět prokázal, že z nároků kladených na sebe a posluchače nehodlá slevit.
