Pro anglického dirigenta Jana Lathama-Koeniga a Filharmonii Brno to bylo již po druhé v krátké době, co se setkali na prknech brněnského Janáčkova divadla. O tom, že tato vzájemná spolupráce filharmonikům viditelně prospívá a přináší zdravé ovoce, přesvědčil na abonentním koncertu 16. 1. především znamenitý výkon celého orchestru. Glinkova předehra k opeře Ruslan a Ludmila zazněla ve velmi svižném tempu a i přesto, že jednotlivé sekce nebyly v rytmické souhře vždy stoprocentní, zanechala na úvod v publiku jistě sympatický a svěží dojem. Hlavní hvězdou večera se však stal klavírista Fazil Say . S technickými krkolomnostmi náročného klavírního partu se v Saint-Saënsově 2. klavírním koncertu vyrovnal s naprostou lehkostí a jakoby jen tak mimochodem. Vzdor akademičnosti, možná až posluchačské nevděčnosti celého díla, dokázal diváky ohromit a nadchnout svou suverénní virtuozitou. Vstoje aplaudující obecenstvo si na sólistovi vynutilo ještě přídavek, jímž byla Sayova vlastní, z jazzu a z orientálního folkloru čerpající, kompozice s názvem Černá země . V Čajkovského „Patetické“ , která zazněla po přestávce, se dirigentu Koenigovi podařilo v orchestru dosáhnout mimořádně soustředěné hry a naplno rozevřít emocionální hlubiny díla. Nebyla to sice „Patetická“ ve své drtivé tragičnosti a bezvýchodnosti, jak ji známe například z Talichovy nahrávky, nicméně i tak působila velice sugestivně. Zaujaly některé osobitě propracované detaily a proporčně nezvykle vyrovnaný zvuk všech nástrojových skupin, kdy příjemným překvapením byl zvláště sytý, hutný tón smyčců.
