Na programu letošních Berliner Festtage byla i nová inscenace Čajkovského Pikové dámy (Staatsoper Unter den Linden), kde upoutalo pozornost především hudební nastudování Daniela Barenboima , který interpretoval Čajkovskeho partituru s neobyčejnou dramatickou invencí. Příkladně pracoval s jednotlivými motivickými tématy, která cítí velmi kontrastně, každá fráze i té sebelyričtější nálady nepostrádá temnou polohu napětí. Úděl Heřmanova osudu je zde opravdu tragický, neodvratný svou předurčenou fascinací falešné fiktivní představy, zkázonosné hráčské vášně, která ničí i samu podstatu opravdové milostné lyriky, jež tu nemá onu typicky Čajkovského až líbeznou vřelost, ale hrozivou předzvěst dočasného ztišení před propukající bouřlivou smrští.
Bohužel zcela selhala režijní koncepce, kterou předložil Mariusz Trelinski . I on se sice opřel o Heřmanův tragický úděl hazardního hráče, ale přesunem do moderní doby neonů a tmavorudých kasin, zapojením jakýchsi tajemných zjevů v liščích tlamách, oblečením sboru do svítivě lesklých kostýmů přízračné společnosti bez ohledu na obsah scén se zcela vzdálil situační i psychologické logice děje, a přitom se vůbec nezamyslel nad reálnou podobou vlastní karetní hry, jejími pravidly. Stačilo mu, když Heřman hodí na stůl svazek bankovek. Extravagantní koncepce vytvořila jakýsi surrealistický obraz fiktivních představ a vidin, v němž se dramatické osudy jednotlivých postav zcela ztratily. A paradoxně hraběnka sama (v podání Ute Trekel-Burckhardt ) nepůsobila jako nějaký fantom, ale jako ještě docela pohledná mondéna posedlá svou nadřazeností.
V pěveckém obsazení dominovali jedinečná Galina Gorchakova jako Líza a Sergej Leiferkus jako hrabě Tomskij, s rolí Heřmana zápolil Viktor Lutsiuk s přílišnou úporností, aniž by zvládl zejména její pěvecké nároky beze zbytku.
