Již jedenáctý ročník Mezinárodního festivalu koncertního melodramu se uskutečnil v Praze a Středočeském kraji v říjnu a listopadu 2008. Jeho „spiritus movens“ je autorka projektu Oživení koncertního melodramu Věra Šustíková, která dlouhodobě prozkoumává archivy, knihovny, pozůstalosti a iniciuje novou tvorbu domácí i zahraniční. V Živé antologii melodramu, která proběhla v Mladé Boleslavi, Vysoké a Sedlčanech se v recitaci zaskvěli přední herci pražských činoher. Dramaturgii pražských pořadů připravili V. Šustíková a L. Poživil do několika tematických bloků včetně koncertu vítězů soutěže Zdeňka Fibicha. Časová dimenze repertoáru se vinula od děl historických k nejsoudobějším, specifická pozornost byla věnována autorským výročím i žijícím oslavencům. Osobitým příspěvkem byl večer k jubileu hudebníků J. Hlaváče, J. Marka a J. Viklického za spoluúčasti dua Pianoworte ze SRN.
Koncert kvartetních melodramů se stal vizitkou Stamicova kvarteta v muzikantsky nápaditém A. Hábovi (text melodramu o proměnách času Tagebuchnotizen R. Pandulové), v premiéře Sisyfa O. Ježkové na M. Holuba, kde byla sónická kresba zajímavě konturována zvukem bicích, v lehce jazzovém Nočním divertimentu J. Pakandla na J. Seiferta, nebo v témbrové hudbě Ozvěn a zrcadlení M. Müllera.
Vysoká závažnost hudby a textu, umocněná vynikající interpretací se projevila v programu Novinky českého melodramatu, jehož druhá polovina se stala vrcholem festivalu. Melodramy Senátor J. Marka, zpracovaný na námět W. Shakespeara, Gudrun J. Čtvrtníka a J. Dvořáčka Kat na F. Dürrenmatta vyjadřují podle Šustíkové „znepokojení a znechucení člověka nad současnou společností a mají pro publikum silně apelativní záměr“. Senátorova slova o pokoře, právu, slušnosti a cti byla O. Novákem tlumočena jako výsostně věrohodný apel etického poselství. Také E. Nízká recitovala text Čtvrtníkova melodramu Gudrun s emotivním zaujetím a intenzivní koncentrací, jakoby líčené děje sugestivně přenášela do živého obrazu. Zatímco zmíněné melodramy byly doprovázeny klavírem (L. Žalčíková , E. Jiřičková ), u Dvořáčkova Kata nastoupil soubor Noční optika (flétna, kytara, klávesy, cello, bicí). Herecká kreace P. Stacha , který recitoval, zpíval a hrál i na saxofon, zde dostoupila vrcholu. Fascinující příběh měl neuvěřitelné napětí. Mistrovsky napsaný kus, který by obstál na mezinárodních pódiích, obohacoval barevnou složku o nehudební zdroje a zasluhoval by samostatný rozbor.
Připravované výročí úmrtí E. F. Buriana bylo připomenuto programem Pocta E. F. Burianovi. Autor byl nejprve důkladně představen J. Klemem ve svých mnohostranných životních rolích na nápaditou improvizaci J. Hlaváče . Pak už defilovaly ukázky poezie, písní a klavírního repertoáru, mnohdy jazzové inspirace (vynikající duo M. a D. Wiesnerovi ). Žánrově nejosobitější se jevila rekonstrukce Burianova voice bandu. Skupina VOŠH připravená M. Hrachovinovou předvedla pohádky na témata B. Němcové. Hudebně pojatá recitace využívající polyfonie rytmizovaných, výškově kontrastních hlasů, zaujala jako svébytný, stále použitelný umělecký útvar. Skladatelův kompoziční styl se dobře prostupoval s lehkými texty F. Villona a V. Nezvala. I když všechny výkony večera byly na profesionální úrovni, program svou stavbou osciloval mezi poutavostí a průměrem.
Závěrečný koncert s orchestrem na Žofíně je vždy završením festivalového maratonu. Věnován F. Škroupovi a J. Bendovi se opíral o historické mezníky melodramatu. V případě Škroupa šlo vlastně o prvopočátky žánru. Vzhledem ke kvalitě hudby (Jihočeská komorní filharmonie hrála i mistrovu Chrudimskou orchestrální předehru ) šlo současně o jakousi etickou poklonu a vědeckou pozornost duchovnímu otci. Škroupův Bratrovrah je scénické duodrama o postavách Kaina a Abela (P. Stach a F. Sychra ) a zazněl v Praze potřetí. Minimální synchronizace slova s hudbou dala mladým recitátorům volný prostor k dynamickým hlasovým i hereckým kreacím, které budily respekt a napětí. Projev této dvojice překonal a povýšil hranice dobové vymezenosti hrané hudby a vzbudil obdiv publika. Interpretačně se v pořadech festivalu konfrontovala mladá i starší generace. Velké výkony odvedl v několika večerech například D. Klapka (jako recitátor v Kvěchových postavách podle Haška To nechce klid, nebo jako zpěvák v Burianových Milencích z kiosku ). Procítěně zpaměti přednesl časově náročný part sochaře Pygmaliona ve stejnojmenném melodramu J. A. Bendy, kde projevil velkou muzikálnost v křižovatkách hudby a slova.
Festival ukázal, že melodram žije a bude žít dál navzdory chmurným Hanslickovým prognózám, že slovo nemůže splynout s hudbou stejně tak jako voda s olejem. Uspěla díla, kde hudba a slovo dosáhly vysoké umělecké kvality a také díla, v nichž byla složka původního zápisu umocněna a posvěcena moderním, jiskřivým provedením. V úspěchu melodramu hrají jistě roli i hranice statičnosti a pohybu interpreta, otázka úpravy a překladů textu a mnoho dalšího. (Závěrem se omlouvám, že v rámci rozsahu článku nemohu uvést jména všech autorů a interpretů, výběr je zúžen i účastí na jednotlivých večerech.)
