Mezinárodní festival MusicOlomouc, jehož třetí ročník se konal 26. 4. – 4. 5. 2011 v Olomouci a Jeseníku, se řadí mezi významné tuzemské koncertní přehlídky soudobé hudby, jež se v poslední době zapsaly do povědomí odborné i laické veřejnosti. Na celkově šesti koncertech a dvou besedách o hudbě posledních dvaceti let se představila řada vynikajících souborů a interpretů.
Na prvním koncertě (26. 4.) vystoupila v Kapli Božího Těla Uměleckého centra Univerzity Palackého americká houslistka Karen Bentley Pollick , která zahrála několik skladeb pro housle a elektronické zvuky soudobých amerických skladatelů. K nejzajímavějším kompozicím patřil Duet s Bobíkem Briana C. Moona, v němž na podkladě upravených nahrávek štěkotu loveckého psa houslistka bravurně dotvářela rytmickou i melodickou stránku díla, přičemž se několikrát identicky propojila s intonací a barvou zvukové stopy. Další skvělý výkon předvedla Karen Pollick v skladbě Solo blues osmadvacetiletého amerického skladatele Dana Tepfera, napsané pro housle a klavír, avšak pouze pro jednoho hráče. Houslistka využila veškeré možnosti pro udržení zvuku obou nástrojů (zejména pomocí pravého pedálu klavíru), u kterých se ve hře střídala, nebo hrála současně jednou rukou na každý nástroj.
Zajímavá komorní vystoupení v Kapli Božího Těla nabídl koncert skladatelů tvůrčích center Olomouc, Ostrava a Plzeň (2. 5.). Již v prvním kuse Sblížení protikladů pro klarinet a cimbál své umění dokonale předvedli klarinetista Aleš Pavlorek (autor skladby) a cimbalista Daniel Skála . Nádherné dynamické a barevné nuance, odstupňované od piana pianissima až do zvukově plných ploch, vše v naprosté rytmické shodě, zaslouženě sklidily dlouhotrvající potlesk olomouckého publika. K následujícím umělecky nápaditým titulům 
patřila „témbrově“ laděná skladba Když vážkobdění vychmyřuje svit Marka Keprta (premiéra) pro trubku, violoncello a cembalo nebo Concerto fantasia Milana Báchorka pro cimbál a smyčcové kvarteto. Naopak skladatelskou i interpretační invenci postrádala 6. klavírní sonáta Jiřího Bezděka v podání klavíristky Věry Müllerové . Strhující virtuózní výkon zopakoval v Preambule a Toccatě Jana Meisla pro cimbál sólo Daniel Skála, který velmi koncentrovaně předvedl několik pozoruhodných zvukových a technických možností tohoto ve vážné hudbě opomíjeného nástroje.
Zřejmě nejočekávanější koncert festivalu, který se uskutečnil 28. dubna v Redutě Moravské filharmonie Olomouc, přinesl premiéru Koncertu pro klavír a orchestr Emila Viklického. Dílo olomouckého rodáka a uznávaného jazzového pianisty zahrál Francouz Jonas Vitaud za doprovodu Moravské filharmonie pod vedením šéfdirigenta Petra Vronského . Jindy nepříjemně kovově znějící olomoucký Bösendorfer se skvěle hodil pro autentický zvuk této kompozice, v níž se skloubily inspirace klasické, lidové a jazzové hudby. Pianista předvedl znamenitý výkon. Jeho různá úhozová technika korespondující s aktuálním druhem hudby, frázování, rytmická pregnantnost a maximální soustředěnost při souhře s olomouckým symfonickým tělesem poskytly opravdu výjimečný umělecký zážitek. Dalším vynikajícím umělcem večera byl hobojista Vilém Veverka , který se představil v Koncertu pro hoboj a komorní orchestr Martina Hyblera. Veverka ukázal své mistrovství v mnoha hráčsky obtížných místech, přičemž využil i méně standardní způsoby hry – multifonika, nejrůznější glissanda a flažoletová tremola. Jeho interpretační nasazení jaksi předčilo uměleckou kvalitu Hyblerovy kompozice, u níž se někdy doprovod orchestru jevil zcela zbytečný… I následující kompozice a koncerty (3. 5. smyčcové kvarteto FAMA Q , 4. 5. studenti a pedagogové olomoucké konzervatoře) přinesly několik nových zajímavých momentů. Jedním z nejpozitivnějších jevů letošního festivalu byla vysoká návštěvnost představení. Třetí ročník MusicOlomouc se svojí dramaturgií a organizací může právem řadit mezi renomované tuzemské přehlídky soudobé hudby.
