Na koncertu Českého spolku se v Rudolfinu představilo Filharmonické kvarteto Praha (10. 12.) se zajímavým programem: kvartety Dmitrije Šostakoviče (č. 10 As dur ), Antonína Dvořáka (Cypřiše ) a Dvořákovým Klavírním kvintetem A dur op. 81 . Přetvoření Dvořákova písňového cyklu Cypřiše do kvartetní podoby v sobě melodičnost vokální skladby nezapře, a tak toto komorní dílo je v provedení vždy zkouškou sólistických schopností primária, na několika místech též violisty. Silvie Hesová , jež je výbornou sólistkou, dominovala v kvartetních Cypřiších nádherným tónem a expresivním výrazem, stejně jako Jiří Poslední s violou v šesté části. Zcela jiného druhu byl projev v desátém Šostakovičově kvartetu: meditativnost pomalé první věty, jistá rozervanost druhé dramatické věty s působivým unizonem obou houslí a posléze také violy a violoncella, hutné adagio třetí věty s jímavým violoncellovým sólem, dialogem primu a cella, komentovaným nervózně přizvukující violou, a na to navazující attacca závěrečné věty jakýmsi zvukovým výkřikem sytě emociálního výrazu, jenž se zklidní až do překvapivého závěrečného pianissima – to vše dalo spoustu výrazových možností souboru, který Šostakovičovu kvartetní tvorbu ve svém podání představil už loni (Kvartet č. 5 ). Mnoho odstínů výrazu, které Filharmonické kvarteto vlastní, zde problesklo a naplnilo skladatelovu výpověď plností, sytostí zvuku a citovým porozuměním. Očekávaným vrcholem koncertu měl být Dvořákův klavírní kvintet, k jehož provedení přistoupil výjimečný mladičký klavírista Lukáš Vondráček . Ten podal obdivuhodný výkon plný brilantní techniky a nádherného tónu a také v tomto seskupení potvrdil svou výjimečnou pověst mladičké umělecké hvězdy. Kvartetisté se snažili dostát mu výkonem, ač občasné technické kazy byly slyšitelné. Kvintet byl proveden jako doprovod klavíru, nebo aspoň k tomu ve výsledku zvuku tíhl, jakkoli to jistě nebylo přáním hráčů. Souhra pozbývala vycizelované samozřejmosti, lehkosti a nepreferované, leč potřebné bravurnosti. To však nic neubíralo na interpretačním dojmu Filharmonického kvarteta v Šostakovičovi, ani na výjimečné příležitosti setkat se s tak ojedinělým talentem klavírní hry.
