Tak lze stručně popsat průběh zahajovacího koncertu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK ve Smetanově síni Obecního domu ze dne 14. září. V úvodu zazněla dvě díla Ludwiga van Beethovena – Romance pro housle a orchestr č. 1 G dur a Koncert pro housle a orchestr D dur.
Pinchas Zukerman není jen svrchovaně dokonalým houslistou. Je zcela výjimečným umělcem, jakých je i mezi špičkovými interprety stále méně. Na rozdíl od mnohých nehraje autora tak, aby předvedl především sebe. Hraje tak, aby představil co nejlépe především autora. A to se mu daří výsostně pravdivě a přesvědčivě již několik desetiletí. I proto pokládám například jeho nahrávky Mozartových koncertů za dosud zcela bezkonkurenční. Totéž si myslím o jeho provedení obou Beethovenových opusů na tomto koncertě. Je zbytečné popisovat nuance a finesy jeho hry, ty se musí zažít živě. Volba temp, frázování, barev, atd. – to není úkol pro kritika, ale pro básníka či kněze, protože jeho umění (Larghetto!) je kontaktem se Stvořitelem hudby. V jeho hře se snoubí znalost, dokonalost, moudrost, cit, intelekt i zkušenost v ojedinělý hudební účinek. Svou stále mladistvou pohotovost předvedl umělec neokázale vtipným přídavkem populární melodie, zahrané na housle koncertní mistrové orchestru – v jeho rukou zněly stejně dokonale, jako jeho Guarnerky.
Po přestávce zazněla rozsáhlá a náročná Šeherezáda Nikolaje Rimského-Korsakova. Dílo překypující bohatou zvukovou barevností ve čtyřech pohádkových příbězích z Tisíce a jedné noci, propojených motivem vyprávějící Šeherezády, je téměř učebnicí instrumentace a jeho provádění je vždy vizitkou jak orchestru, tak dirigenta. Pietari Inkinen znovu potvrdil, že orchestr měl velmi šťastnou ruku při výběru svého současného šéfdirigenta. Myslím, že tento uvážlivý a citlivý umělec již zřetelně patří do první kategorie evropských dirigentů své generace. Orchestr pod jeho vedením předvedl standardní výborný výkon, jenž výrazně ozářila skvělá sóla koncertní mistrové Rity Čepurčenko.
V kritice chování publika (potlesk mezi větami, láhve s pitím ap.) se přidávám k hlasu kritičky paní Maloveské. Buranské chování části publika a vůbec různé nevkusné manýry tolerované v koncertních síních jsem kritizoval již vícekrát. Jsem proto zvědav, kdy se v sálech objeví i hlučně svačící baťůžkáři v kraťasech a volně pobíhající psi… Pražská kulturní revoluce?
