V roce 2009 se tehdy nový intendant Vlámské opery Aviel Cahn uvedl nastudováním Čajkovského opery Mazepa. Později přišel Evžen Oněgin a nyní, dokonce v belgické premiéře, zvolil málo známou Čarodějku . Všechny tři inscenace byly v režii mladé Němky Taťány Gürbaca . Její režie Oněgina byla minulý rok nominována v kategorii nejlepší režie v ročence prestižního Opernweltu. „Opera Čarodějka je možná neznámá, ale její obsah vypráví napínavý a velmi aktuální příběh“, řekla Gürbaca a snažila se jej srozumitelnou formou předvést posluchači. Docela se jí to podařilo, velmi jí pomohli přesvědčiví představitelé hlavních postav. Čajkovskij se v roce 1876 zúčastnil představení Carmen v Paříži a Bizetovo drama na něj udělalo velký dojem. Postava mladé hostinské Nastasji se povahově skutečně podobá Carmen a i jejich osud je téměř stejný. Skladateli posloužila za předlohu divadelní hra Ippolita Spažinského, která měla velký úspěch, mnohem větší než Čajkovského opera. Zejména setkání Nataši a Jurije, které se změní z vražedného plánu ve velkou milostnou scénu, upoutalo natolik Čajkovského bratra Modesta, že přiměl Petra Iljiče k napsání opery. Neúspěšná premiéra se uskutečnila v roce 1887 ve slavném Mariinském divadle v Petrohradu a teprve ve 20. století se opera vrátila do repertoáru hudebních divadel. I když hudba trochu připomíná mistrovství staršího Oněgina, tak se mu nevyrovná. Originální je hlavně 1. dějství, které je jedna velká sborová scéna. Střídají se zde sbory, písně a chorovody a ve finále skladatel dokonce použil decimet, kde deset postav zpívá a capella. Příběh opery je světem volnomyšlenkářů, snílků a umělců, kteří se nechtějí smířit s vládnoucí ideologií a jejími politickými představiteli. Škoda, že celé dílo je stylově různorodé. Tak jako režie, jsou i výprava (Klaus Grünberg ) a částečně také kostýmy (Marc Weeger a Silke Willrett ) srozumitelné, aniž by se musely číst titulky v překladu. Jen zmenšené jeviště je v úvodním dějství přeplněné.
Pěvecké obsazení muselo uspokojit i náročné operní příznivce. Téměř všichni představitelé důležitějších rolí, a těch je hodně, byli rekrutováni z bývalých republik Sovětského svazu (Rusko, Ukrajina, Lotyšsko). Ruská pěvecká škola má i dnes co nabídnout. Představitelka obtížné titulní role Tatjana Pavlovskaja (Nastasja) má sebejisté vystupování a pevně znělý soprán. U Dmitrije Polkopina (princ Jurij) se najdou ještě rezervy, ale víme přece, jak je obtížné sehnat ideálního tenora. V plné vokální kráse se představili jak barytonista Valerij Alexejev (kníže Kurljatěv) tak basista Taras Shtonda (Mamirov), a basbaryton Igor Bakan (Ivan Žuran). Vlámská opera má nového šefdirigenta, mladého Rusa Dmitrije Jurowského , a ten se cítil v repertoáru svého krajana Čajkovského jako ryba ve vodě. Nejen žestě a celý operní orchestr a hlavně sbor odvedli skvělou práci.
