Během Berliner Festwochen, které skončily na počátku listopadu, byla velmi zajímavá série operních představení Mariinského divadla z Petrohradu. Na festival přivezlo inscenace Šostakovičovy Lady Macbeth Mcenského újezdu , Prokofjevova Ohnivého anděla a Čajkovského Eugena Oněgina . Kromě toho se petrohradští pochlubili vyspělým symfonickým orchestrem. Mariinské divadlo v poslední dekádě zdá se prochází omlazujícím procesem a vládne zde sympatická tvůrčí atmosféra. Motorem všeho je bezesporu umělecký šéf a dirigent Valerij Gergijev , jenž řídil v Berlíně všechna představení i koncerty. Jeho zásluhou skončilo hostování v Berlíně obrovským úspěchem a pro divadlo bude mít historický význam. Lady Macbeth zazněla v poněkud drsnější, agresivnější podobě, než jak tuto operu známe ze scény pražského Národního divadla, jako tragédie s černým humorem plná mrtvol a úděsných teroristických akcí, herecky přesvědčivě; důležitou roli v satiře a ironii sehrál orchestr. Atraktivní látku poskytl mariinskému souboru Prokofjev operou Ohnivý anděl v inscenačním pojetí Davida Freemana z Královské opery v Londýně. Téma bylo rozvinuto do strhujících vizí. Nabídla je už sama grandiózní partitura, kterou Gergijev vystupňoval do démonických krajností, jež vrcholily pornografickými orgiemi. Rytmus scénických večerů trochu ochabl při diskutabilním provedení Eugena Oněgina (koprodukce s pařížským divadlem Châtelet).
