Litomyšlské zámecké nádvoří se v neděli 17. 6. dočkalo pravé pěvecké show. V rámci programu Hvězdy operního nebe se na Smetanově Litomyšli představil tenorista Marcello Giordani , kterému stačilo prvních pár frází a mrknutí oka po přítomných dámách k tomu, aby naladil publikum na svou italsky rozevlátou, vášnivou vlnu. První půli večera dominovaly výstupy z oper Sedlák kavalír a Carmen , ve kterých se s Giordanim/Turridem/Donem José v jednu chvíli nesnášela a hned zase milovala ukrajinská mezzosopranistka Marianna Kulikova /Santuzza/Carmen. Ačkoli byla otázka kultury tónu odsunuta lehce do pozadí (dokázala bych si představit více lehkosti a jasu v Giordaniho projevu a trochu méně syrového kovu, který rozeznívala Kulikova ve svém hrdle), herecká akce v podání těchto dvou horkokrevných pěvců dokonale rozrezonovala nervstvo publika a vygradovala imaginární dýkou zabodnutou v hrudi Carmen. Po přestávce, během které se z každého kouta ozývalo nadšené hodnocení, nastoupil Giordani ke svému „velkému finále“. Druhá polovina patřila především italským písním méně povědomých autorů (Mario Pasquale Costa, Ernesto de Curtis, Gaetano Emanuel Calì). Když jsem se při jedné ze skladeb rozhlédla kolem sebe, musela jsem se pousmát – nejedno oko se zalesklo dojetím a blažený usměv posluchačů, pohupujících se do rytmu sladkých jižanských vyznání lásky, zářil ze všech stran. A přitom nebylo třeba patosu, ani velkých gest. Giordani je jednoduše šarmantní zpěvák, který si umí vybrat repertoár, kolegy (neméně sympatický a kvalitní dirigent Steven Mercurio , Symfonický orchestr FOK a Pražský filharmonický sbor ) a komunikuje s publikem natolik intenzivně, že při loučení ovacemi vestoje máte dojem, jakoby odcházel váš dobrý přítel, se kterým jste právě dopili voňavé italské piccolo.
