Román Orlando anglické spisovatelky Virginie Woolfové, který dnes patří k základním dílům moderní literatury, byl prvním skutečným vydavatelským úspěchem, nejspíš i pro svůj tehdy skoro skandální obsah. Jeho hlavní postava Orlando prochází nejen staletími, od šestnáctého do dvacátého, ale také změnou pohlaví: z původního muže se promění v ženu. Vznik nové opery na tento námět Here I am, Orlando vyvolala objednávka brněnského divadla. Libreto napsala Viktorie Knotková, hudbu složila slovenská skladatelka Ľubica Čekovská, dílo mělo premiéru 14. června v Janáčkově divadle. Opera je napsána na anglický text, což omezuje její sdělnost, i když je inscenace vybavena českými titulky, navíc mnozí sólisté neartikulují zrovna přesně.
Bohatá quasi polyfonní partitura s umně, a přitom samozřejmě, nenásilně vedenými hlasy vytváří barevný obraz, podobný spisovatelčiným detailním popisům situací i stavů postav; o přímé vyjádření těchto nálad usilují instrumentální mezihry. Vokální melodie vyrůstají jednak z polyfonní struktury instrumentální hudby, jednak z výrazové a situační funkce slova. Volná atonalita se těsně přimyká ke sdělení textu a jeho náladě. Ve druhé polovině díla zazní také citace quasi starší hudby (možná ji zkomponovala sama skladatelka). Před výstupem královny Alžběty I. (Magda Vášáryová v mluvené roli) přijede na mobilním panelu sedm sólo kontrabasistů (mezi nimi jsou i dvě ženy), kteří zahrají melodický fragment.
Libreto začíná scénou soudu. V románu je výsledek soudního procesu zkoumajícího, jestli Orlandovi-ženě patří to, co bylo jeho majetkem, když byl muž, zmíněn až v závěru jako celkem okrajový moment. Naopak soudní jednání, zkoumající existenci Orlanda, funguje v opeře jako hybatel děje; proto se opera odehrává ve velké hale – soudní síni, postavy vystupují jako svědci (mimo jiné cikánka Rosita Pepita, která byla Orlandovou manželkou a porodila mu tři syny; na jevišti se objeví v její roli doslova gádžovsky bledá sólistka). Nepřímým účastníkem soudního jednání je velký sbor, komentující celý příběh z pozice „normálních lidí“.
Zásadní podíl na úspěchu díla mají všichni interpreti – nejen představitelé titulní role Maayan Licht (nechal ohlásit svoji indispozici, pokud se projevovala, tak jen v menší znělosti hlubších poloh) a Markéta Cukrová. Pochyboval jsem o nutnosti obsazení dvěma sólisty, navíc pokud je jeden z nich kontratenorista, ukázalo se ovšem, že jednak dobře funguje, jednak víc odhaluje charakter postavy. Všichni ostatní zpěváci (opera je velmi zalidněná) přispěli nemalým dílem k výbornému provedení. Nelze nepominout perfektní výkon operního sboru, pěvecký i herecký. Orchestr se velmi dobře zhostil nelehkého úkolu a dobře realizoval složitou partituru (jen možná někdy spletitá textura překrývala zpěváky – to je ovšem otázka také kompozice).
Shrnuto – úspěšný večer přinesl všem hluboké zážitky.
Obsazení:
Markéta Cukrová, j. h. – Orlando
Maayan Licht, j. h. – Orlando
David Nykl – Soudce
Daniela Straková-Šedrlová – Soudní zapisovatelka
Richard Šveda, j. h. – Kapitán
Josef Škarka, j. h. – Básník II.
Jana Hrochová – Rosina Pepita
Monika Jägerová, j. h. – Sasha
Magda Vášáryová, j. h. – Královna Alžběta
Inscenační tým:
Viktorie Knotková – Libreto
Robert Kružík – Hudební nastudování, dirigent
Jiří Heřman – Režie
Patricie Částková – Dramaturg
Dragan Stojčevski – Scéna
Alexandra Grusková – Kostýmy
Martin Buchta – Sbormistr
Jan Kodet – Choreografie
Dominik Žižka – Videoart
Silvie Adamová – Asistent režie
Vojtěch Orenič – Inspice
