Toto téma chci nejprve uvést trochu odlehčeně : Málokterá, a možná jediná skupina muzikantů vytváří takový solidární a spolupráce schopný kmen, jako violoncellisté. Tento jev, ač se zatím nestal předmětem studia evoluční biologie či sociální antropologie, o hudební vědě nemluvě, je hudební veřejnosti zjevný stále častěji. S nadšením hodným amateurs v původním slova smyslu se elitní jedinci příkladně semknou, a zpoza hradby mistrovských nástrojů mocně a působivě rozezní prostor v rozsahu od C po e2. Tento úkaz je nejen v hudební ekosféře vzácný a obdivuhodný. Předpokládá jak vzájemně vstřícnou synchronizaci a nezištné obětování komerčně lukrativních dat, tak i potlačení mocného instinktu úspěšného predátora ve snaze o vůdčí roli alfa jedince.
Tímto vším se skvěl violoncellový velekoncert, který zazněl v pondělí 10. října v sále Martinů pražské HAMU. Kolegové, přátelé, obdivovatelé a žáci velkého českého violoncellisty Josefa Chuchra tím vzpomněli jeho památku a vyjádřili mu úctu a poděkování za jeho umělecký odkaz a příklad. Prof. Josef Chuchro se narodil 3. července 1931, a zemřel 19. srpna 2009, takže uvedený koncert lze chápat nejen jako připomenutí jeho nedožitých pětaosmdesátin, ale i jako sedmé výročí jeho úmrtí. Ačkoli čtenářům Harmonie jsou osobnost a umělecký odkaz Josefa Chuchra jistě pořád dobře v povědomí, je zde vhodné připomenout základní data a především zdůraznit jeho přínos pro českou cellovou školu a hudební kulturu. Tento významný umělec proslul nejen jako světově uznávaný a vyhledávaný sólista, ale i jako člen slavného Sukova tria. Především v polistopadové době se jako pedagog či děkan zásadně podílel na formování nové podoby hudební fakulty Akademie múzických umění. Vychoval a připravil na uměleckou kariéru množství žáků, z nichž někteří již patří mezi vrcholné interprety světové úrovně. V jeho generaci se jako opravdu světoví interpreti prosadili jen dva cellisté – on a Alexander Večtomov. Každý z nich měl jedinečný hudební interpretační jazyk. Řečeno s nadsázkou, zatímco Saša Večtomov byl spíše lyrickým básníkem, tak Josef Chuchro byl mužným rytířem.
Koncert společně uvedli s očekávaným osobitým vtipem i obsažností profesoři HAMU Vlastimil Mareš a Jiří Hlaváč. Netradičním programem pak publikum provázel doc. Tomáš Koutník. Na rozdíl od jiných podobných akcí cellového kmene (výročí Alexandra Večtomova, Mirko Škampy ap.), celý program byl koncipován výlučně jako vystoupení komorního souboru zvíci čtrnácti violoncellistů, většinou původem sólistů, koncertních mistrů a vůbec na sobě nezávislých jedinců, z nichž jeden (Jiří Bárta) musel účast z vážných důvodů omluvit. Tuším z různých detailů, že z logistických příčin se mnozí sešli až těsně před vystoupením. Nicméně třináct Mistrů (Ondřej Cibulka, Jan Holeňa, František Host, Petr Houdek, Jan Chuchro, Tomáš Jamník, Michal Kaňka, Jan Keller, Jaroslav Kulhan, Tomáš Nývlt, Eugen Prochác, Martin Sedlák, Jan Sládeček) působilo sehraněji a přesvědčivěji, než leckterý zkušený ansámbl Musici di Guadagno. V původní (autorizované) podobě či v úpravě J. Kellera a E. Procháce zazněly skladby H. Purcella, G.F.Haendela, R. Schumanna, B. Martinů, A. Dvořáka, A. Pärta, L. Ferrera, J. Klengela a D. Funcka. Bezesporu, tento program lze těžko jindy a jinde, navíc v takové elitní sestavě interpretů, uslyšet. Stojí proto za pochvalu, že HAMU pořad nahrálo na zvukový záznam. Koncertní sál byl zcela zaplněn publikem, z velké části z řad významných violoncellistů a hudebních osobností. Hosté i interpreti se posléze sešli na besedě u neformálního přípitku.
Věřím, že jestli pan profesor odkudsi z jiné dimenze tento koncert sledoval, tak byl určitě velmi spokojen a potěšen.
