Korsické vokální septeto A Filetta na svém koncertě v Českém muzeu hudby 25. 10. (Struny podzimu) nabídlo publiku souvislé hudebně-poetické pásmo, mluvené vstupy obstarával umělecký vedoucí souboru Jean-Claude Acquaviva . Nejprve přítomné přivítal v korsičtině a francouzštině, poté prokládal hudbu poetickými vsuvkami, jejichž texty měli posluchači v sále k dispozici v překladu do češtiny a do angličtiny v tištěném programu.
Korsický polyfonní zpěv je z tradice mužská záležitost, hlavní zvukovou oporou hudebního přednesu je bas, melodiku obstarávají tzv. druhé hlasy – barytony nebo nižší tenory, úkolem třetího, nejvyššího hlasu je zdobení. Na koncertě souboru A Filetta na sebe hlavní pozornost poutal Jean-Claude Acquaviva – hlasem tenor, zároveň i autor pásma, inspirovaného strukturou liturgického obřadu – vemlouvavým projevem, jehož afekt působil ve srovnání se střídmým počínáním ostatních členů souboru po většinu času dost rušivě. Zaujala mne potřeba vokalistů vnímat se navzájem fyzicky: zejména v častých a rozměrných tichých pasážích se brali během zpěvu kolem ramen. Acquavivova hudba vychází z korsické tradice, při jejím poslechu si uvědomíme, jak skvěle a věčně v hudební struktuře fungují prodlevy a repetice, ale pokud se někdo těšil na syrovou, autentickou korsickou polyfonii, dočkal se pouze jedenkrát: hned po zahajovací části celého pásma Jean-Claude Acquaviva posluchačům v sále sdělil, že trojice vokalistů teď přednese ukázku korsické lidové hudby, ustoupil do pozadí, „strpěl“ úlitbu publiku a pak už následovalo „jen“ umění.
