Málokdy se u nás stane, že má táž opera premiéru na jevištích dvou operních divadel ve dvou po sobě následujících dnech. Tentokrát tomu tak bylo. Divadlo F. X. Šaldy Liberec 26. dubna, Divadlo J. K. Tyla Plzeň o den později.
Hubička, ta průzračná opera, kterou už Smetana při svém komponování neslyšel… Průzračná? Detailně prokomponovaná prostonárodní opera, kterou je velmi těžké inscenovat. Jak dosáhnout vyvážení emocionality a komiky, kterou v sobě ta půvabná opera má? Vesnice v podhůří, ať už Krkonoš nebo Ještědu, pašeráci, zemřelá Lukášova žena, po níž zůstalo dítě v kolébce, láska Vendulky a Lukáše, která by se měla znovu probudit, pašíři a hloupý strážník, skřivánek na nebi, mrzutý Vendulčin Otec Paloucký, moudrá teta Martinka, Lukášův švagr Tomeš coby starosvat a moderátor situace. Vesnické a horské prostředí. Velký úkol pro scénografa a kostyméra. Kde hledat prostor pro hru? Zdůraznit emotivnost Vendulčina odmítnutí dát svému bývalému polibek před svatbou, její morální zábrany a také nedospělost Lukášovy reakce – hospoda a holky? Pokusit se najít a zdůraznit komické a groteskní momenty? Držet se ryze konzervativního řešení, jaké nabízely inscenace Hubiček po celá desetiletí a nezabývat se stylovými problémy? Zastavit se u lyrických míst – nejsou to jen Vendulčiny ukolébavky – nebo téměř zahltit jeviště akcemi?
Liberecká Hubička režírovaná Michaelem Tarantem byla zasazena do ještědského prostředí, a aby byla opravdu místní, přizval si dva folklorní soubory, Jizeru a Jizerku, které obveselovaly přicházející diváky už před divadlem. Celá divadelní budova patřila Smetanově Hubičce, nástupy z hlediště nebyly ojedinělé. Hodně lidí na jevišti a nechyběl ani Pejsek Julinka. Tarantova Hubička je tragikomická. Už při předehře se na jevišti potkávají dvě časové roviny, Vendulka randí s Lukášem (dávno, dávno již tomu), ale v jejich přítomnosti se objevuje také Lukášova nedávno zemřelá žena zahalená do modravého světla, po podlaze jeviště se valí hustá tajuplná mlha. Také později, kdykoli Vendulka připomene svou předchůdkyni, se kterou se Lukáš oženil na přání rodičů, objeví se nebožka i mlhovina jako jakýsi jevištní leitmotiv. Domek Palouckých je malý, takže jakmile k němu dorazí vesničané doprovázející Lukáše a jeho švagra Tomše, který jde pro Lukáše žádat o Vendulčinu ruku, stůl musí ven a okamžitě jej obklopí množství sousedů a sousedek.
Autorkou scény a kostýmů je Tarantova častá spolupracovnice Dana Hávová, kostýmy jsou variací místních krojů, scénografie užívá přírodních materiálů. Postava Vendulky přichází pro Markétu Klaudovou právě včas, sedí jí jak po pěvecké, tak po herecké stránce, má pro ni hlas znělý v plném rozsahu a Vendulčina emotivní postava je ve středu dění. Typově k ní náleží Martin Šrejma jako ve všem všudy bezproblémový Lukáš, ale také temperamentní a svérázný otec Paloucký v podání Jiřího Přibyla. Jiří Brückler je po všech stránkách krásně vyrovnaným Tomšem, moderátorem domácích sporů a autorem jejich řešení. Martinka Lucie Hilscherové je rozumnou až moudrou, dobře zpívající Vendulčinou tetou, Barče Veroniky Kaiserové má půvab pěvecký i herecký. Pašerák Matouš Andreje Kharlamova tentokrát není žádný stařešina, ale svěží a podnikavý typ. Groteskní Strážník Sergeye Kostova působil (možná i záměrně) poněkud cizokrajně.
Nový šéfdirigent liberecké opery Zbyněk Müller přistupoval ke Smetanovu dílu velmi citlivě, propracovával hudební podobu opery s pochopením pro její jevištní i mimojevištní dění, občasný lehký nesoulad s jevištěm jistě v reprízách pomine.
V plzeňské inscenaci Hubičky si režisérka Magdalena Švecová s výtvarnicí scény a kostýmů Zuzanou Přidalovou poněkud zastavěly jeviště dřevěnými siluetami domků a ve druhém jednání vyhradily jeho celou polovinu nakloněné rampě, aby po ní mohly sjet na velkých saních napřed děti a později Lukáš s Tomšem a také dva lyžaři na dřevěných lyžích. Nějak nám totiž po přestávce napadl sníh, ale ejhle, ve druhém jednání (další den ráno) už Barčeti vzlétl skřivánek a zpíval a zpíval. U Palouckých se vyráběl modrotisk, v němž byli oblečení všichni, ba i pánové. Vendulka se k námluvám vystrojila do bíla s modrým ornamentem na sukni a nechyběl jí ani lehce infantilní modro-bílý věneček, jaký měly dívky i holčičky kolem ní. Lukášovo dítě sice vyslechlo její ukolébavky, ale Vendulka je při svém kvapném útěku do lesa za tetou Martinkou nechala v kolébce zcela opuštěné. Lukášův švagr Tomeš byl vznešený a nepříliš empatický (Martin Bárta), do role lyrické Vendulky byla obsazena Ivana Veberová až po výrazně dramatičtějších rolích – po Tosce, Aidě, Satuzze, Libuši, Lady Macbeth, Janáčkově Elině Makropulos a po Dvořákově Armidě. Není divu, že její zpěv nezněl úplně příjemně, ve vyšší poloze byl ostrý a v té střední a hluboké ne právě kompaktní. Richard Samek byl sympatickým Lukášem, Pavel Klečka přesvědčivým Otcem Palouckým. Stará Vendulčina teta Martinka (Jana Foff Tetourová) působila zbytečně mladistvě, Jevhen Šokalo byl dobráckým pašířem Matoušem, osvěžením bylo Barče Marie Šimůnkové.
Hudební nastudování Jiřího Petrdlíka bylo svižné a hlučné, poněkud povrchní. Patrně jsme měli být svědkem vtipné komediální inscenace. Snaha po lokalizaci do Podkrkonoší s nepříliš koukatelným modrotiskem za každou cenu, zahlcení jeviště stavbami a rozpačitost režijního rukopisu (od rádoby folkloru až k rádoby grotesce) Smetanově Hubičce příliš neprospěly.
Bedřich Smetana: Hubička, premiéra 26. dubna 2024 v Divadle F. X. Šaldy v Liberci.
Hudební nastudování, dirigent: Zbyněk Müller, režie: Michael Tarant, scéna a kostýmy: Dana Hávová, sbormistr: Tadeáš Tulach, pohybová spolupráce: Igor Vejsada. Otec Paloucký: Jiří Přibyl, Vendulka: Markéta Klaudová, Lukáš: Martin Šrejma, Tomeš: Jiří Brückler, Martinka: Lucie Hilscherová, Matouš: Andrej Kharlamov, Barče: Veronika Kaiserová, Strážník: Sergey Kostov.
Bedřich Smetana: Hubička, premiéra 27. dubna 2024 v Divadle J.K. Tyla v Plzni.
Hudební nastudování, dirigent: Jiří Petrdlík, režie: Magdalena Švecová, scéna a kostýmy: Zuzana Přidalová, pohybová spolupráce: Kristýna Miškolciová, sbormistr: Jakub Zicha. Otec Paloucký: Pavel Klečka, Vendulka: Ivana Veberová, Lukáš: Richard Samek, Tomeš: Martin Bárta, Martinka: Jana Foff Tetourová, Matouš: Jevhen Šokalo, Barče: Marie Šimůnková, Strážník: Jan Ondráček.