Hudební těleso typu Orchestru Berg je svého druhu živým organismem. Aby se jím stalo, musí aktivně působit už nějaký čas (Berg přes dvacet let) a komunikovat svou existenci prostřednictvím nějakého rozpoznatelného postoje = estetiky. Organismus zraje, dospívá, podstupuje zkušenosti, formuje se hudbou, kterou hraje, a spoluformuje umělce, s nimiž spolupracuje – hudební tvůrce, zvukové designéry, výtvarníky, choreografy, performery.
Někteří z nich se potkají s Bergem na stejné vlně jen jednou, jiní se v oboustranně inspirativní symbióze vracejí. Skladba Different Spaces je třetí spoluprací skladatele Jiřího Lukeše (1985) s Orchestrem Berg – v premiéře zazněla v multifunkčním sále Centra současného umění DOX v pražských Holešovicích na předposledním koncertě bergovského roku 2018 (5. listopadu) nazvaném OLD/NEW. Její součástí je videoprojekce dalšího ze stálých spolupracovníků orchestru, light designéra Vladimíra Buriana, přičemž vlastní hudební složka je komponována střídmě a umožňuje posluchači/divákovi zachytit myšlenku vizuálního rozměru skladby bez ztráty kontaktu s jejím zvukovým průběhem.
Za „téma večera“ označil Berg sampler a se vstřícností sobě vlastní nabídl posluchačům v sále možnost o přestávce si jej „osahat“. Se samplerem pracují všichni tři skladatelé, jejichž skladby byly na koncertě uvedeny – vedle Jiřího Lukeše dále Ondřej Adámek (Ça tourne ça bloque) a Heiner Goeebels (Samplersuita) – a že je právě toto zvukový svět, ve který Orchestr Berg postupem let vykrystalizoval a jehož estetikou je (rozhodně na tuzemské hudební scéně) jedinečný, dokládá skutečnost, že Goebbelsovu skladbu nastudoval pro českou premiéru před osmi a Adámkovu před pěti lety a v dramaturgicky skvostně soudržném programu listopadového koncertu se k nim teď vrátil.
Interaktivní digitální média mají v tomto světě nezastupitelnou roli, k jejich zapojení dochází už v procesech probíhajících v představivosti tvůrců, kteří – nejspíš podprahově – spoléhají na to, že interakce samplů a partů hudebních nástrojů (respektive akce hudebníků) „udělá své“ – což se skutečně děje. Čím víc se toho vedle sebe, přes sebe či do sebe uvede, tím širší vějíř naskakovaných souvislostí se otevírá. V Samplersuitě je jich tolik, že se dají postřehnout jen jednotlivosti (preferovaný hudební nástroj nebo sekce, odmlka smyčcového kvarteta vpředu, citáty z hudebních projevů minulosti), ale i to, nebo možná právě to je hodně silné sdělení.
Zaujalo mě, jakým způsobem se všem třem hudebním tvůrcům prolíná do těchto jejich skladeb spirituální rozměr – Adámkovi a Goebbelsovi v podobě odkazů (samply hlasů zpívajících mnichů z buddhistického kláštera, respektive zpěvu židovského kantora ze staré nahrávky), Lukešovi v podobě melodických motivů v dlouhých hodnotách před závěrem skladby – poté, co do zdánlivě statického harmonického základu vcházejí různé zvukové fragmenty. Mimochodem, práce s fragmenty je pro současnou kompoziční techniku – nejen vážnohudební – naprosto elementární záležitostí a je to patrně i jeden z hlavních komunikativních rysů výše zmíněné estetiky. Při Different Spaces se mi vybavila přízeň s Bryarsovým The Sinking of the Titanic, při Adámkově skladbě dokonce kontinuální linie Janáček – Berio – Ligeti – Reich.
Určitě je dobře, že Berg se k některým skladbám ze svého repertoáru vrací (šéfdirigent orchestru Peter Vrábel byl zjevně ve svém živlu). Je to dobře proto, že hudbu, jakou jsme slyšeli na koncertě OLD/NEW, si nejspíš málokdo poslechne doma z nahrávky. Je to hudba, za kterou se chodí do koncertní síně a i to je součástí oné estetiky. DOX byl dosud především výstavní prostor. Otevřením velkého sálu DOX+, do něhož se vejde až 700 lidí, zpřístupnilo centrum možnost „vystavovat hudbu“, neboli uvádět hudbu, kterou musíte slyšet živě, protože k ní patří i pohybová, prostorová, vizuální složka a dotváří se v reálném čase. Koncert Orchestru Berg byl prubířským kamenem této koncepce – a jak znám Berg, určitě už v tvůrčím týmu jeho mozků klíčí vize, co v tomto slibném prostoru „vystavit“ příště.
