Jak může v hudbě vypadat absurdita? Když si orchestr FOK kupuje od Obecního domu služby, přičemž oba subjekty platí magistrát nebo když si Pražský filharmonický sbor (PFS) kupuje od České filharmonie Rudolfinum a obě příspěvkové instituce zřizuje ministerstvo kultury. PFS otevřel 7. 10. v Dvořákově síni populární cyklus koncertů večerem ruské hudby inspirované pravoslavnou liturgií a spirituálem. Spirituálovou část naplnil host sui generis – Spirituál kvintet. Šest hudebníků (nakažených virózou) předvedlo se špatnou amplifikací svůj obligátní program. Výsledný pocit – po Pavarottim další příklad, kdy umělec (umělci) necítí, kdy je čas v plně slávě odejít. Viróza napadla nejen ječivý nebo naopak infaltilní hlas zpěvaček a intonaci všech, ale i uši jednoho z kytaristů, který si nedokázal ani naladit nástroj.
Zato pravoslavné liturgické zpěvy a hudba Čajkovského, Rachmaninova, Česnokova byla v podání PFS a sbormistra Miroslava Košlera lahůdkou, s jakou se v Praze setkávám jen zřídka. Dokonalá intonace, koncentrace a pečlivé nastudování povýšilo tuto ne vždy originální hudbu na novou úroveň. Úryvky proglasu, jež souvisí s Evangeliem, recitovala osoba nejpovolanější – Radovan Lukavský. Basista Jevhen Šokalo byl možná v sólech stylový, ale jeho zastřený, těžkopádný hlas měl k ideálu daleko. Snaha přilákat skrze obecně známého hosta více diváků do Rudolfina je sympatická, leč může být někdy zrádná. Věřím, že další hosté – Musica Bohemica a Hradišťan – s PFS lépe souzní.
