Devadesátá sezona Pražských symfoniků se stala 9. a 10. října 2024 výjimečnou i pro klavíristu Marka Kozáka, vítěze Evropské klavírní soutěže v Brémách, laureáta Mezinárodní klavírní soutěže Gézy Andy v Curychu i druhého laureáta Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro.
Temperamentní virtuos hrál poprvé ve své kariéře se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK za řízení dirigenta Petra Altrichtera ve Smetanově síni Obecního domu v Praze romantický klavírní koncert Edvarda Hagerupa Griega.
Program otevřela kompozice finského skladatele Jeana Sibelia Karelia, suita op. 11 (1893), která v podáníPražských symfoniků zazněla s dirigentem Petrem Altrichterem s částmi Intermezzo, Ballade a Alla marcia. Z původně pětačtyřicetiminutového díla bylo hráno jen sedmnáct minut a s ohledem na dramaturgii koncertu byl jejich výběr efektní. Orchestr, který si v minulosti se svým bývalým finským šéfdirigentem Pietarim Inkinenem získal postupem času smysl pro styl skladatelovy tvorby, kterou Inkinen miloval a u nás s radostí na repertoáru propagoval, zahrál dílo na prvním z obou koncertů velmi citlivě s jiskřivostí barev.
Romantický Klavírní koncert a moll op. 16 (1868) Edvarda Hagerupa Griega přednesl Marek Kozák promyšleně. Pevnou úhozovou kulturou s kontrastními lyrickými emocemi předestřel posluchačům kompozici, která inspirativně čerpá svou melodičnost i rytmickou originalitu z norského prostředí. Především z tamní lidové melodiky, kterou byl skladatel od dětství a mládí obklopen. Skladbu složil Edvard Hagerup Grieg ve svých pětadvaceti letech a dílo je i v 21. století oblíbeným repertoárovým kusem nejen ve skladatelově rodném Norsku, ale i v různých zemích světa.
Marek Kozák se setkal se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a dirigentem Petrem Altrichterem již před osmi lety ve Dvořákově síni Rudolfina, kde sólově hrál Koncert pro klavír a orchestr č. 1 e moll op. 11 Fryderyka Chopina ve finále Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro. Tentokrát ve Smetanově síni Obecního domu již sólista nalezl s orchestrem ještě více vřelosti a sympatií a dirigent Petr Altrichter nechal Marka Kozáka v provedení koncertu stále dominovat. Technicky velice náročné pasáže prolnul interpret působivým vnitřním tahem, hloubka pojetí byla nejvíce citelná v lyrismu. Dirigent prodchl interpretaci skladby silnými kontrasty nálad a šíří gradujících melodických témat. Temperament orchestrální hudby podpořil Kozákův výkon, který strhl koncentraci publika.
Koncert završila Symfonie č. 3 a moll, op. 56 „Skotská“ Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Krajina Skotska, jež se stala v letech 1829–1842 velkou autorovou inspirací při komponování díla, je ve skladbě zachycena melancholicky, a přesto má ve své atmosféře náladovou celistvost, kterou vystihli Pražští symfonikové s Petrem Altrichterem velmi pěkně.
S potlačením silných dramatických ploch, s okázalým výrazem romantické malebnosti, s něhou i vřelostí ve spektru hřejivých barev prokázal orchestr s dirigentem vnímavost vůči akcentaci charakteristických rysů a atmosféry díla. Typické motivy lidové melodiky ozvláštňující témata interpretoval dirigent s orchestrálními hráči s příjemnou hravostí a radostí. Romanticky srdečnou lyrikou obdařili Pražští symfonikové především třetí větu Adagio. Závěrečné větě Finale guerriero. Allegro vivacissimo – Allegro maestoso assai dodali v gradaci temp až oslavnou hudební orchestrální zpěvnost.
