Čtyřiatřicetiletý Tomáš Netopil si vítězstvím v soutěži sira George Soltiho před osmi lety a následným angažmá u řady světových orchestrů rychle vybudoval v zahraničí pozici jednoho z nejvýraznějších reprezentantů mladé generace českých dirigentů. Minulý rok mu byl jako už zkušenému opernímu dirigentovi svěřen post šéfdirigenta opery Národního divadla, objevuje se také na koncertních pódiích našich předních orchestrů, i když ne tak často, jak bychom si přáli. Pro svou v této sezoně jedinou příležitost u České filharmonie si zvolil kratší, avšak o to koncentrovanější a specifičtěji koncipovaný česko-francouzský program, složený výhradně z děl skladatelů 20. století.
Velice dobře navštívený abonentní koncert, který se konal 8. dubna v Rudolfinu, byl oproti tradičnímu dramaturgickému řešení otevřen závažnou Třetí symfonií Bohuslava Martinů. Ponurý nádech díla, komponovaného koncem 2. světové války, podpořila interpretace jak naléhavou expresivitou a barevnou hutností v exponovanějších momentech, tak měkkostí zvukově subtilnějších ploch, provedených s potřebným napětím a odpovídající technickou propracovaností.
Po přestávce následovala Nokturna, symfonický triptych pro orchestr a sbor Clauda Debussyho. První část cyklu, Oblaka , vynikala jednolitostí celku, k níž přispěla plynulost nepatrně svižnějšího tempa a především dynamická výstavba, jež se držela nejtišší zvukové hladiny, pouze s decentními výkyvy do forte. Následující virtuózně laděné Slavnosti tak vyzněly ve znatelném kontrastu, aniž by zvukovost ztratila prosvětlený charakter, předeslaný úvodním nokturnem. Sirénám poslední části citlivě propůjčila hlasy dámská sekce Pražského filharmonického sboru , dobře připravená sbormistrem Lukášem Vasilkem .
Noblesní interpretace závěrečného La valse Maurice Ravela upoutala promyšleným tempovým a výrazovým plánem s až rafinovanými detaily. Vyplývaly ze zdůraznění skladatelových instrumentačních fines i z patřičně svébytného klenutí melodických linek. Nepřeslechnutelné bylo například extravagantní vyznění četných glissand, ritardando harf v prvním dvoupůlovém taktu, které půvabně připravilo opětovný spád do neúprosného valčíkového schématu, nebo zpomalení úseku sólových violoncell a klarinetů s galantními pozastaveními jejich druhých dob. Grácie skladby, která byla jako „poème choréographique“ komponovaná se záměrem scénického provedení baletním souborem, jako by přesně vystihovala příznačnou eleganci Netopilovy precizní dirigentské techniky. Charismatický umělec, který inspiruje jak svou profesionální poctivostí, tak kýženou nadstavbou v podobě vysoké muzikální intuice, kreativity a spontaneity, se jako jeden z mála mladých přesvědčivě řadí mezi naši dirigentskou elitu – měla by mu proto být do budoucna věnována adekvátní pozornost. Koncert, jejž uzavřel živelný aplaus publika, byl natáčen Českým rozhlasem, který tuto sezonu spolupracuje s Českou filharmonií na zaznamenání všech provedení symfonií Bohuslava Martinů.
