V úterý 23. dubna se v prostorách bývalého Jezuitského konviktu, dnes Uměleckého centra Univerzity Palackého, uskutečnil v pořadí druhý koncert festivalu soudobé hudby MusicOlomouc.
Ke koncertu s názvem Ivan Myslikovjan – saxofon – elektronika jsem od počátku přistupovala s poněkud rozpačitými pocity. A to z důvodu, že se zmiňovaný interpret a autor v jedné osobě již přes dvacet let zabývá místo „artové“ produkce spíše produkcí hudebně komerční. V jeho současné tvorbě nalézáme totiž názvuky stylů jako chill out, drum´n´bass či new-age, a především diskotékové beaty, ke kterým se uchýlil koncem devadesátých let, kdy opustil slibně se rozvíjející kariéru jazzového muzikanta. Sám interpret několikrát zmínil, že je více doma na prosluněné španělské diskotéce nežli v koncertním sále.
Na programu byly skladby převážně remixované a ve stylu chill out. Myslikovjan uvedl i kusy na kterých se výrazněji autorsky podílel a jednu skladbu vlastní s názvem Song by Jan. Skladby byly hrány jak na saxofon akustický, tak i elektrický (EWI). Využíval nahraných „samplů“ z looperu. Saxofonista koncert uváděl, což bylo pochopitelné, vzhledem k tomu, že byl na pódiu sám jen s elektronikou. Komentáře k jednotlivým skladbám tak byly jedinou chvílí, kdy si interpret mohl odpočinout.
Zařazení Ivana Myslikovjana do festivalového programu nebylo úplně dobrou volbou. A to z důvodu, že tento typ hudby není možné provádět koncertně – staticky. Sám interpret byl ze situace značně nervózní a publikum (v tomto prostředí) nebylo schopné na danou hudbu adekvátně reagovat. Koncert se měl uskutečnit buďto v klubu nebo se neměl konat vůbec. V současné době je v českém prostředí mnoho dalších a vhodnějších kapel či interpretů, které by jistě požadavky pořadatele splnili lépe.
Koncert Ivana Myslikovjana byl sice krokem vedle, ale posluchači byla předvedena i další podoba soudobé hudby – taneční.
