Mezinárodní hudební festival Janáčkovo Brno 2004 , pořádaný Národním divadlem v Brně za podpory Statutárního města Brna a Janáčkovy opery, se konal ve dnech 21. ledna – 5. února k příležitosti oslav 150 let od narození Leoše Janáčka (1854, Hukvaldy – 1928, Ostrava) a 100 let od světové brněnské premiéry jeho nejproslulejší opery Její pastorkyňa (obě výročí byla prohlášena za světové kulturní dědictví UNESCO). „Pokoušíme se navázat na Janáčkův festivalový rok 1958. Festival by neměl být jen součástí celoročního projektu Česká hudba 2004. Brno by mělo cítit odpovědnost k pravidelnému uvádění Janáčkových oper v intenzivních obdobích, podobně jak Teatro alla Scala v Miláně ctí své skladatele,“ míní Milan Kaňák, umělecký šéf Janáčkovy opery NDB. Festival si kladl za cíl prezentovat souborné jevištní Janáčkovo dílo, to jest všech devět oper, které za skladatelova života byly kompletně provedeny pouze v Brně, kde Janáček strávil většinu svého života (Šárka, Počátek románu, Její pastorkyňa, Osud, Výlety páně Broučkovy, Káťa Kabanová, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos, Z mrtvého domu). Právě konfrontace inscenačních a hudebních nastudování děl různými tuzemskými i zahraničními interprety a ansámbly byla nejzajímavější. Tento skvělý dramaturgický tah mnohým „těžce pochopitelnou“ hudbu Leoše Janáčka více otevřel a koncentrovaněji přiblížil skladatelův styl a nápěvkovou hudební řeč. Nastudování zahajovací inscenace opery Její pastorkyňa (21., 23. a 25.1.), realizované v původní tzv. brněnské verzi 1908, se ujal koprodukční tým Wiener Staatsoper a Janáčkovy opery NDB (první historická spolupráce) řízený dirigentem Jaroslavem Kyzlinkem v režii režiséra Davida Pountneyho . „Měli byste být hrdí, že takové umělecké dílo vzešlo z vaší lokality. Příběh je zprávou o lidství pro celý svět. Neměli byste se snažit jej zaškatulkovat. Pro mne je důležité, že v Janáčkově tvorbě je patrný optimismus, na rozdíl od jiných pesimistických děl 20. století,“ řekl režisér HARMONII (viz recenze v č. 4/2004). Již od prvního festivalového dne tak do popředí vstoupil sílící celosvětový trend návratu interpretů k originálnímu zápisu skladatele, univerzálnost opery i idea o hudbě spojující národy. Renomovaný britský soubor Arditti Quartet , letos slavící třicáté výročí existence, pověstný vynikajícími intepretacemi hudby skladatelů 20. a 21. století, obohatil operní matiné komorním koncertem Janáčkových Smyčcových kvartetů č. 1, č. 2 a Bartókových č. 1, č. 3 . S výjimkou koncertního provedení tříaktových oper – prvotina Šárka na libreto J. Zeyera (27.1. Moravská filharmonie Olomouc., J. Kyzlink, Sbor Janáčkovy opery ) a Osud na libreto skladatele a Fedory Bartošové (31.1. Opera ND Praha se Zbyňkem Müllerem ) – ostatní opery byly provedeny scénicky. Janáčkova opera NDB se představila staršími produkcemi – Věc Makropulos na libreto Janáčka podle dramatu Karla Čapka (24.1. režie Tomáše Šimerdy , Jan Štych ), Příhody lišky Bystroušky na libreto skladatele podle Rudolfa Těsnohlídka (4.2., režie Václav Věžník , Jan Zbavitel ), Z mrtvého domu na libreto skladatele podle románu F. M. Dostojevského (30.1., režie Zdeněk Kaloč , Jan Zbavitel ), Káťa Kabanová (2.2., režie Zdeněk Kaloč , místo hostujícího R. Armstronga dirigoval Jaroslav Kyzlink ). Počátek románu a folkloristické taneční pásmo Rákoš Rákoczy ve svěží studentské interpretaci nastudovali Komorní opera HF JAMU, Brněnský akademický sbor, orchestr posluchačů HF JAMU v režii Magdaleny Švecové , dir. Tomáš Ibrmajer , Martin Peschík 26.1. Festival odehrávající se ve více domech, vedle Janáčkovy opery i v Besedním domě, Mahenově divadle a Městském divadle Brno, zaznamenal několik uměleckých vrcholů. Po prvních dvou večerech na sebe výrazně upozornily Výlety páně Broučkovy (29.1. Opera ND Praha , režie Jiří Nekvasil , Sir Charles Mackerras , viz recenze HARMONIE 1/2004). Britský janáčkovský editor ověnčený mnoha světovými uznáními a propagátor české hudby v zahraničí se partitury chopil s maximální precizností, jedinečným cítěním pro každý scénický obraz a nebývalou vitálností. Den poté mu Hudební fakulta JAMU udělila čestný doktorát. Scénograf Daniel Dvořák nejnovějšími scénickými postupy Nekvasilovi a Mackerrasovi umožnil bohatě rozevřít Janáčkovu poetiku, ze všech prezentovaných inscenací nejpoutavěji zpřístupnili Janáčka publiku. Vynikající pěvecky i herecky byl Jan Vacík v roli Matěje Broučka. Káťa Kabanová (1.2. Slovenské národní divadlo , režie Josef Průdek , Dušan Štefánek ) přinesla obdobně jako Pountneyho režie oproštění od folklorních prvků, aktuální posun do současnosti. Interpretačně i výkladově ovšem strhla větší pozornost inscenace domácí brněnské opery. Baletní večer Návrat do neznámé země (Balet ND Praha , Jiří Kylián ), Sonáta (Pražský komorní balet , Petr Zuska ) je prestižním vývozním artiklem. Zajímavě antiiluzivní, spíše pro dospělé vzhledem k akcentovaným idejím politickým a erotickým než pro děti (viz tradiční Věžníkovo pojetí), byly Příhody lišky Bystroušky (28.1. Opera Theatre Company Dublin , Komorní orchestr Czech Virtuosi , James Conway ) v komorní verzi pro 10 účinkujících a 16 instrumentalistů Jonathana Doveho . Operní produkce doplnily sborový koncert Kantilény a Pražského filharmonického sboru (1.2.) a závěrečný velice zdařilý orchestrální koncert složený z děl nedokončeného symfonického kusu Dunaj , houslového koncertu Putování dušičky (skvělý výkon laureáta loňské soutěže Pražského jara Romana Patočky ) v rekonstrukci Miloše Štědroně a Leoše Faltuse a monumentální Glagolské mše (Státní filharmonie Brno, Český filharmonický sbor , Sir Charles Mackerras ). Z pěvců své kvality výsostně potvrdili vedle Anji Silji v několika inscenacích Helena Kaupová , Peter Straka , Marta Beňačková a Jan Vacík . Festival, o který projevilo zájem téměř 11 tisíc návštěvníků, byl Milanem Kaňákem prohlášen za první ročník (termín dalšího ročníku zůstává otevřen). V jeho rámci byly slavnostně předány pamětní janáčkovské medaile operním pěvcům Libuši Domanínské , Marii Steinerové , Anje Silje , Peteru Strakovi , Richardu Novákovi , opernímu režisérovi Václavu Věžníkovi , dirigentovi Siru Charlesi Mackerrasovi a muzikologovi Johnu Tyrellovi (současně obdržel cenu České hudební rady) a ocenění v Jubilejní skladatelské soutěži Leoše Janáčka 2004 (1. cena neudělena, 2. cena – Miroslav Srnka , Vadim Larchikov , 3. cena – Pavel Zemek , Pavel Slezák , čestné uznání Jiří Teml , Miloš Štědroň jun.).
