Requiem Giuseppe Verdiho patří k těm skladbám, které svou energií a nábojem zvednou posluchače ze židlí i v průměrném provedení. Koncert České filharmonie , který se konal 9. dubna, však neměl s průměrností nic společného. Jednak svým záměrem (celá akce byla uspořádána k uctění památky zemřelých při katastrofě vládního letadla ve Smolensku v dubnu 2010) a jednak strhujícím provedením. V úvodu koncertu zazněly Litanie k Panně Marii, dva fragmenty pro soprán, ženský sbor a orchestr Karola Szymanowského v podání Iwony Sobotky . Symbolické setkání dvou polských elementů umocnily ještě spirituální texty polského básníka Jerzyho Lieberta, které Szymanowsky použil při kompozici tohoto díla. Sobotka si získala obecenstvo hned při první frázi svým sametovým sopránem, vřelým projevem a na relativně malé ploše dokázala vystřídat lyrickou i dramatickou polohu s naprostou přirozeností. Houslová sekce filharmonie pak dokázala, že slovní spojení „líbezné disonance“ vůbec nemusí být oxymóron. Následně Pražský filharmonický sbor , připravený Lukášem Vasilkem , otevřel svým mrazivým šepotem úvodní část Requiem a po zbytek díla se skvěle doplňoval s filharmonií. Části, ve kterých poskytl Verdi více prostoru sboru, vyzněly dokonce lépe než sólové, což platí například pro Sanctus, Benedictus nebo bouřlivé a elektrizující Dies irae, které se podle mého muselo každému zarýt až do morku kosti. Alespoň můj morek byl po celý zbytek večera naprosto verdiovský. Ze sólistů nejvíce zaujala Italka Anna Maria Chiuri svým kovově, avšak ne nepříjemně ostrým mezzosopránem. Chiuri sice nedisponuje technickou dokonalostí (přechodům do spodních poloh by slušelo více plynulosti), přesto předvedla náročný part s velkou jiskrou a výsledný efekt byl obdivuhodný. Sopranistka Serena Farnocchia pohladila uši posluchačů hebkým, belcantově vedeným sopránem a přes naprostý výrazový i barevný kontrast s Chiuri obě zpěvačky symbioticky ladily v oktávovém unisonu v Agnus Dei. Čtveřici sólistů doplnil slovenský tenorista Ľudovít Ludha a kamerunský basista Jacques-Greg Belobo . Dirigent Massimo Zanetti (známý českému publiku z festivalu Dvořákova Praha, kde provedl s Českou filharmonií Svatební košili ) vedl filharmonii zvukově průrazně a s napětím až do samého konce. Dlouhé ovace vestoje byly naprosto adekvátní odměnou protagonistům.
