PKF – Prague Philharmonia zakončila 4. června pražský orchestrální cyklus sezony 2013/14 v Rudolfinu odlehčeně a rozhodně pozitivně. Hostem byl u nás málo známý dirigent Leo Hussain a saxofonista Philippe Portejoie. Britsko-francouzský tandem sugestivně prezentoval saxofonové Concerto Tallahatchie Jakoba Ter Veldhuise a komorní Concertino Jacquese Iberta. Veldhuisova animální hudba, okořeněná aleatorikou, sónikou a špetkou minimalismu, je sice efektní, ale poměrně prvoplánová, což možná bylo pro odlehčený tep večera dobře. Tallahatchie prý znamená blíže neidentifikovanou „řeku kamenů“. Upřímně jsem rád, že to nebyly „valící se kameny“…
Ibertovo Concertino je naopak jiná třída – kompozičně zajímavá, jasně strukturovaná skladba, kde se může sólista vyřádit, což Portejoie udělal. Nicméně jeho výkon nebyl tak oslnivý, aby se mu přinejmenším nevyrovnali někteří domácí hráči – Ondřej Štveráček, František Kop a možná i Petr Valášek. (PKF-Prague Philharmonia by angažováním špičkového českého saxofonisty pomohla domácí jazzové scéně.)
Vybraní členové orchestru si s chutí a suverénně zamuzicírovali v Jazzové suitě H 172 Bohuslava Martinů a hlavně v hudbě k baletu Stvoření světa Daria Milhauda, bezesporu skvělého zakončení koncertu. Součástí provedení poslechově vděčné muziky byl i pan Portejoie, což bylo jistě oživením, i když to někdy vypadalo, že jde o další koncert pro saxofon s doprovodem orchestru.
