Po podzimní premiéře Made in USA věnované choreografům ve Spojených státech amerických rozšířil baletní soubor Národního divadla Brno svůj repertoár o dílo světově uznávaného českého choreografa Jiřího Kyliána. Stalo se tak 21. ledna 2016 uvedením premiéry složeného baletního večera Petite Mort vJanáčkově divadle.
V Brně původně zamýšleli uvést čistě Kyliánovy choreografie. Protože soubor nemá s Kyliánovou prací zkušenosti, dohodli se tvůrci zatím na jedné choreografii a večer byl doplněn dvěma choreografiemi Beethoven a Spolu Mária Radačovského a Masculine/Feminine Lukáše Timuláka. Oba choreografové působili v Kyliánově Nederlands Dans Theater (Nizozemském tanečním divadle, NDT) pod Kyliánovým vedením a tak je celý večer komponován v jeho tanečním stylu. Tedy zbaven puncu umění pro zasvěcence a zpřístupněný všem, kteří jej sledují – jak se vyjádřil sám Kylián – a v tom je také síla brněnského baletního večera. Divák je s každou choreografií silně upoutáván spektrem tanečních i netanečních prostředků, jsou mu předkládány dialogy těl, slov, etud, příběhů…
Večer otevírají choreografie uměleckého šéfa souboru Mária Radačovského. Úvodní miniatura Beethoven na 1. větu 5. Beethovenovy symfonie Osudová představuje ukázku z původního stejnojmenného baletu, který loni poprvé uvedl v severoamerickém Grand Rapids Ballet. Inspiračním impulzem pro uchopení tématu byl film o Beethovenovi. Radačovský pojímá choreografii jako roztančený symfonický orchestr, respektive jeho část (bez dirigenta). Takřka čtyřicet tanečníků hraje (na) housle, flétny, horny, tympány a kontrabasy. Jedinými rekvizitami jsou židle, na kterých sedí, či s nimi, na nich a kolem nich tančí. Zkrátka orchestr těl. Atmosféru svérázně a zároveň stroze dokreslují kostýmy Patricie Barker. Černý frak (i ženy), krátké elastické kalhoty a bílé tričko. Samotný začátek skutečně asociuje orchestr, tanečníci nastupují a usedají „na svá místa“. Orchestr je rozdělen do sekcí, které tančí jednotlivě i spolu – jako orchestr. Příjemně oživujícím dojmem působí vtipná etuda s opožděním mladičké houslistky…
Proměna, otevírají se portály i horizont. Tma, ticho, objevuje se tanečník a začíná choreografie Spolu. Radačovský ji vytvořil před takřka třemi lety pro svůj soubor Balet Bratislava na hudbu Franze Schuberta. Nyní ji uchopuje jako vzpomínku na vlastní etapu života. Sedm mužů v černých riflích a krátkém šedém triku a stejný počet žen v černých elastických minišatech (civilní kostýmy vytvořila Linda Tublerová). Dramatický mikropříběh muže a jeho blízkých je dramaticky naplněný hledáním, nacházením, vzestupy a pády.
Další část, nazvaná Masculine/Feminine, přináší odlehčení. Vtipně koncipované tanečně-herecké scénky podkreslené hudbou Herbie Flowers § Barry Morgan, Masakazu Ito se odehrávající v náznakové scéně Petera Biľaka (zároveň autor textů) a protkané vtipným namluveným slovem (Petr Halberstadt). Slovenský choreograf Lukáš Timulák se pro vytvoření choreografie (původně pro NDT 2, premiéra 2011) inspiroval knihou Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Divák má možnost obdivovat nejen krásu, smyslnost a důvtipnost provedení, ale i skutečně vynikající herecké kreace tanečníků v pastelových kostýmech L. Timuláka, P. Biľaka a Joke Vissera.
Vrcholem večera je Kyliánova choreografie Petite Mort (Malá smrt), kterou nastudovala Kyliánova asistentka Elke Schepers. Dílo původně vytvořené pro Salcburský festival k příležitosti výročí úmrtí W. A. Mozarta uchvacuje tanečními kreacemi šesti mužů s kordy a šesti žen s rekvizitou korzetu s krinolínovou sukní opět J. Visserem oděných do zvláštního saténového prádla asociujícího mj. lidská torza. Vše je umocněné světelným designem a hudbou z vybraných pomalých vět ze dvou Mozartových klavírních koncertů č. 23 a č. 21. Brilantní taneční vizualizace prodchnutá silou a mocí, energií, sexualitou i zranitelností.
Baletní večer trvá dvě hodiny dvacet minut včetně dvou přestávek. Kylián i jeho odchovanci v premiérovém uvedení diváka uchvátili. Zatímco první tři kusy sklidily potlesk, nadšení z Petite Mort publikum doslova zvedlo ze sedadel. Brněnský soubor se úspěšně „porval“ s pro něj novým tanečním jazykem a nechal tak divákovi okusit uměleckého ducha Nizozemského tanečního divadla, které šlo právě v čase premiéry k zemi – bylo zbouráno.
