Vystoupení Josého Jamese na Colours of Ostrava 17. července 2024, nebo přesněji o půlnoci v samém zrodu nového dne, bylo vlastně dvojím sympatickým návratem. Jak samotného zpěváka, tak komorní festivalové scény zvané New York Stage.
José vytvořil ve „svém“ prostoru pocit klidu, pohody a bezčasí, jako kdyby kolem ani nehlučely elektronické beaty či rock z velkých pódií. James sám sebe opakovaně představil: „Jsem José James, jazzový zpěvák hiphopové generace.“ Jeho možná už trochu oposlouchaný „PR slogan“ má ovšem druhý, důležitý, jen mírně skrytý smysl. Ona hiphopová generace si totiž na žánry vůbec nehraje. A samotný José patří k eklektikům, bez zábran žonglujícím styly, jak se mu zlíbí a jak mu káže feeling i vkus. S důrazem na R&B a kultivovaný pop. Ten sympatický nadhled byl cítit hned z úvodního hybného funky Planet Nine. Či následujícího chytlavého pop soulového songu Come To My Door, který ovšem díky neprvoplánové harmonii i virtuozitě může nadchnout i jazzové fandy. A zároveň baví i mainstreamové publikum, aniž by muselo „řešit“ složitosti. Chytne se už na rytmus a přístupné melodie.
Se svým libým, sytým a ohebným barytonem dokáže James dělat zázraky, což je známá věc. Vemlouvá a konejší v baladách, euforizuje ve středních tempech. Jeho oblíbeným a stále zábavným trikem je občasná vtipná imitace scratchingu. Jako kdyby linka zpěvu „přeskakovala“, trhala se a cyklila v přeskakujících drážkách gramodesky, vytvářená jehlou gramofonu pod rukama „dýdžeje“. Ovšem zcela naživo, bez jakýchkoliv elektronických efektů a pomůcek. Takový scat kombinovaný s „live remixem“ sebe sama. Můžeme tomu říkat třeba scat scratch.
Publikum na úplně zaplněné, kapacitně omezené NYC scéně, umístěné v uzavřeném šapitó, tím James slušně rozjařil. Stejně jako bezprostředním chováním a sympatickou, vstřícnou komunikací. Ačkoliv NYC Stage je „zařízena“ k sezení, s malými stolečky ve stylu jazzového klubu, brzy se začalo za stolky tančit. „Vidím, že se vzadu dáváte do tance. To je krásné, díky za ty pozitivní vibrace, za vaši energii. O tom přece jazz vždycky byl, o lidském sdílení,“ pronesl zpěvák potěšeně. Zároveň připomněl, že původní jazz byl přece populární muzikou s hlavním záměrem bavit. A základním kamenem popu zůstává dodnes.
Nejvydařenější momenty? Určitě když se James vyznal z obdivu k Billovi Withersovi, kterého považuje, jak prohlásil, „za jednoho z vůbec nejgeniálnějších písničkářů“. A „poslal mu do nebe“ poklonu decentním uchopením jeho (společně s Groverem Washingtonem Jr.) R&B hitu Just The Two Of Us původně z roku 1980. Nebo přátelský souboj zpěváka s bubenickým sólem Jharise Yokleyho. Ostatně celá kapela (klávesy a syntezátory včetně ikonického Moogu, baskytara a bicí) byla samozřejmě výtečná, nic jiného se nedalo čekat.
Dobře vypočítanou měl ovšem James i gradaci koncertu. Jako poslední položku zvolil temperamentní kus Trouble, při kterém ovšem po pár prvních taktech zastavil kapelu a naučil publikum správně sborově odpovídat ve sloganu „I need someone like YOU“. Coby přídavek nemohl chybět nakažlivě pozitivní hit Lovely Day.
„Je to deset let, co jsem tu hrál poprvé, tak snad zase za dalších deset let na viděnou,“ prohlásil James. Trochu se spletl, na Colours vystoupil na původní NYC Stage už v roce 2010, ale kdo by ho tahal za slovo. Klidně dříve než za deset let, chce se po příjemném zážitku dodat.
Mimochodem, obnovení NYC Stage po letech (původně byla situována na Colours ještě před přesunem do Dolní oblasti Vítkovice, v jedné z budov Výstaviště Černá louka) bylo pro Josého „jako dělané“. Či spíš opravdu dělané. Scéna sama sice letos ještě nenaplnila svoji dramaturgii. Na rozdíl od první inkarnace, kdy na pódiu vystupovali skutečně newyorští interpreti napříč žánry, se tu letos pořádají spíše besedy, divadla, představení stand up comedy či show německých eskamotérů. Ovšem už samotný James název scény ospravedlnil.
PS: Pokud čtete tento text už v době publikování, vězte, že José James vystoupí na letošních Colours hned dvakrát. Další šance na setkání se nabízí právě 18. 7., respektive opět přesně o půlnoci na NYC Stage.
