První malé výročí Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk 2004 , který je výlučně orientován na orchestrální hudbu, se stalo podnětnou výzvou k debatám o zrodu tradice. Jeho vznik tři roky před vstupem do třetího tisíciletí inicioval Caspar Richter, nynější čestný dirigent Státní filharmonie Brno, Aldo Ceccato, její šéfdirigent z let 1997 – 2000 a ředitel SFB Bohuš Zoubek. Letošní pátý ročník se konal na Velkém nádvoří brněnského hradu Špilberk ve dnech 12. – 21. 8. Z rekapitulace vyplývá, že řada pěti symfonických koncertů je stabilním modelem, SFB z počátečních čtyř večerů hraje od druhého ročníku třikrát v době festivalu. K účasti byla přizvána dosud jen čtyři zahraniční orchestrální tělesa – Národní symfonický orchestr Polského rozhlasu Katovice, Dolnorakouský orchestr hudebních umělců, dvakrát Mládežnický orchestr Gustava Mahlera, jednou Slovenská filharmonie); z tuzemských orchestrů tři z Prahy, letos Janáčkova filharmonie Ostrava. Z komorních souborů festival pozval Americké kvarteto lesních rohů. Význační hosté a osobnosti od sólistů přes dirigenty, orchestrální a sborová tělesa jsou dokladem faktu, že festival není lacinou hudební atrakcí. Dramaturgie upřednostňuje stěžejní díla klasické hudby s ohledem na životní jubilea (k nejfrekventovanějším patřili skladatelé Gustav Mahler, Antonín Dvořák a Leoš Janáček), nevyhýbá se objevným skladbám (1. ročník – Janáček: houslový koncert Putování dušičky ), otevírá se zvolna novinkám (například vloni Veni, veni, Emmanuel od Jamese McMillana).
V pěti večerech dramaturgie nabídla skladby od 17. po 20. století. Šeherezádou, symfonickou suitou op. 35 Rimského-Korsakova a baletní suitou Čajkovského Labutího jezera zahájila Státní filharmonie Brno 12. 8. pod taktovkou šéfdirigenta Petra Altrichtera festival před nabitým hledištěm významných osobností kultury, filharmonických příznivců a letních turistů. Orchestr hrál výtečně, dirigent, udržující návštěvníky v neustálé koncentraci, se sólisty večera prvním houslistou Pavlem Wallingerem a violoncellistou filharmonie Pavlem Šabackým , sklidili zaslouženě dlouhý potlesk. V neděli 15. 8. se představil se Státní filharmonií Brno nově jmenovaný stálý host orchestru, dirigent bulharského původu Mischa Damev . V Händelově výběru z Hudby ke královským ohňostrojům neváhal s vroucí lyričností „plně rozehrát partituru“, což bude zřejmě i nadále jeho předností. Dvě následující skladby, Purcellova Abdelazera aneb Pomstu Mouřenínovu a Brittenova Průvodce orchestrem pro mládež , pojal velkoformátově v široké výrazové škále, přičemž těžiště kladl často na smyčce a v Brittenovi vyzdvihl více aspekty historismu. Symfonické scherzo Einsteinovy housle Roberta Hendersona mu dalo možnost pracovat s různou sóničností nástrojů na bázi střídajících se sól a nástrojových skupin, výsledku nechyběl působivý jas. V Respighiho symfonické básni Římské pinie vedl dirigent hráče po linii příjemné zpěvnosti. Třetí večer (17. 8.) byla hostem Janáčkova filharmonie Ostrava s šéfdirigentem Petrem Vronským . Janáčkovo jubileum uctili koncertantní symfonií Taras Bulba, úchvatně v dramatických proporcích hráli zejména Proroctví a Smrt Tarase Bulby . Dvořákovu Devátou symfonii poznamenal nešťastný začátek Larga , v proslulém sólu zradil hráčku nástroj, ovace však orchestr sklidil velké. Čtvrtý večer nazvaný „Carmen mezi muzikály“ sestavený z děl L. Bernsteina, C. M. Schoenberga, G. Gershwina, H. Arlena, Ch. Chaplina, G. Bécauda, A. L. Webbera a dalších navázal na úspěch loňského koncertu „Melodie ze slavných muzikálů“. Před brněnské filharmoniky se 18. 8. postavil plný elánu (a v bílém saku) osvědčený dirigent František Preisler . Škoda, že muzikáloví sólisté z Městského divadla Brno, Igor Ondříček a Jana Musilová , byli občas necitlivě nazvučeni. Dirigent povolil uzdu svého šarmu při sólovém zpěvu americké lidové písně Jednoho dne se vrátíš , celkově prokázal výborný cit pro zvolený žánr večera. Festival uzavřelo 21. 8. monstrózní dílo Carla Orffa Carmina Burana v nastudování Slovenské filharmonie za řízení Tomáše Hanuse , Českého filharmonického sboru Brno a dětského sboru Kantiléna .
