Ve středu 10. května pozval hobojista Vilém Veverka do svého koncertního cyklu kytaristu Lubomíra Brabce, aby oslavil jeho 70. narozeniny. Ve svém úvodním slovu vyjádřil, že koncert patří legendě české kytary, neboť jméno Lubomíra Brabce je již několik desetiletí synonymem klasické kytary; vždyť jen jeho letošní jubilejní turné představuje na 33 koncertů po celé České republice s recitály i komorními vystoupeními s mnoha hudebními kolegy a přáteli.
Lubomír Brabec zahájil svoji kariéru před téměř 50 lety titulem laureáta na proslulé Mezinárodní kytarové soutěži v Paříži, poté získal stipendium na londýnské Royal Academy of Music a současně studoval v Early Music Centre u prof. Spencera interpretaci renesanční a barokní hudby. Mnohá zahraniční vystoupení Lubomíra Brabce vyvrcholila unikátními koncerty v Antarktidě na české vědecké základně a to byl také jeden z impulzů, které vedly Viléma Veverku ke zvýšenému zájmu o spolupráci s Lubomírem Brabcem. Jeho láskou je totiž vedle vynikající hry na hoboj také fotografování soustředěné především na horské štíty a severské krajiny, naposledy to bylo Norsko a Island. Jako mladšího kolegu pozval Lubomír Brabec hobojistu na své Pražské hudební večery ve Španělské synagoze i na letní Svatojánské hudební festivaly v církevních památkách Prahy, Jižních i Západních Čech. Tentokrát pozval Vilém Veverka jubilanta Lubomíra Brabce do svého koncertního cyklu na Novoměstské radnici a jako dobrý hostitel přizval ke koncertování i harfistku Kateřinu Englichovou, která zahajovala svoji uměleckou kariéru s Lubomírem Brabcem a spolu s Vilémem Veverkou připravila již také několik koncertních i nahrávacích počinů.
Sál Novoměstské radnice rozezněla nejprve skladba francouzského autora Napoleóna Coste Consolazione, v níž se zaskvěl hezky zpěvný tón hoboje s příjemným kytarovým doprovodem v dokonalém souznění. Lubomír Brabec poté sólově uvedl další dvě Costeho skladby, brilantní Etudu a Variace na Mozartovu Così fan tutte s volnými melodickými i perlivě rytmickými sekvencemi. Jako autor se Lubomír Brabec představil ve zpěvné skladbě věnované sv. Janu Pavlu II. inspirované jeho oblíbenou písní, další byla transkripce Dvořákovy Humoresky s pečlivými pasážemi a noblesní žertovností známé klavírní skladby. Před přestávkou se spojily kytara s hobojem ve skladbě Napoleóna Coste Cantilène s líbezným tónem a vyváženou souhrou.
Do 20. století přenesla posluchače hudba brazilského skladatele Heitora Villa-Lobose, za jejíž nastudování byl Lubomír Brabec oceněn brazilskou vládou. Po kytarovém sólu se připojil hoboj k provedení Bachianas Brasileiras č. 5 v báječné transkripci původně sopránového partu. Pravou latinskoamerickou atmosféru dotvořilo Café 1930 Ástora Piazzolly se závratným tanečním tempem. Sólová kytara dostala příležitost v úžasně pestré melodičnosti, náročných rytmických a technických finesách ve skladbě Joaquina Turiny Hommage a Francisco Tárrega a kytarista v ní prokázal svoji virtuozitu, hluboký cit pro výraz i celoživotní lásku ke španělské hudbě. Spolu s gratulantkou Kateřinou Englichovou, která hovořila o spolupráci s Lubomírem Brabcem od 90. let minulého století, uvedli výběr tří z Danzas españolas Enrique Granadose, které nahráli s velkým úspěchem pro Supraphon. Právě posledním tancem Jota vyvrcholil program barevně pestrého koncertu báječných hudebních přátel. Radost ze souhry uzavřela slavnostní večer a s kyticemi růží se Lubomír Brabec, Kateřina Englichová a Vilém Veverka loučili s nadšenými posluchači, jejichž potlesk nebral konce.
