Opery Alexandra von Zemlinského nepatří do zlaté operní pokladnice a nacházejí se spíš sporadicky v repertoáru operních domů. S o to větší zvědavostí jsem očekával premiéry jednoaktovek Eine Florentinische Tragödie a Der Zwerg v bruselské královské opeře. Když člověk předem příliš očekává, bývá většinou zklamaný. Naštěstí se tak nestalo a strávil jsem v opeře velmi příjemný večer, určitě nejhezčí v této sezoně. A nebyl jsem sám, i obecenstvo bylo očividně velmi spokojené a odměnilo tvůrce této inscenace dlouhotrvajícím bouřlivým potleskem.
Německý režisér Andreas Homoki , od minulého roku umělecký šéf v krizi se nacházející Komické opery v Berlíně, zvolil s ohledem na libreta dvě diametrálně se lišící scénická provedení. Spolu se scénografem Wolfgangem Gussmannem , který navrhl také kostýmy, zasadil Florentskou tragédii do černobílého světa, jehož manévrovací prostor je omezen hrází kartonových krabic na šaty. Vynikající nápad, který přesně vystihuje bezvýchodnost situace obchodníka Simona a také jeho ženy Bianky a nápadníka Guido Bardiho.
Jestliže se ve výpravě Florentské tragédie prakticky používá jen šedá barva, pak je Trpaslík pohádkovým příběhem se vším všudy. Obrovské hračky zvýrazňují tragickou postavu trpaslíka, který umírá po zhlédnutí sama sebe v zrcadle. Než k tomu dojde, je divák zaujat řadou humorných scének, barvami hýřícími rekvizitami, ale i blížícím se dramatickým rozuzlením.
Hudebně si jsou obě jednoaktovky dost podobné, Zemlinského hudba je někdy rafinovaná, ale vždy senzitivní a plná exprese. Tak také pojal dirigent Markus Stenz interpretaci a myslím, že se mu to beze zbytku podařilo. Orchestr hrál skvěle a nabízel k poslechu četná geniální místa ze Zemlinského partitur. A i když jsou obě opery předlohami velmi rozdílné, přece jen je spojuje Oscar Wilde, ať už psal libreto podle Wildeho inspirace Zemlinsky sám nebo Georg Klaren. Pěvecké výkony nebyly vždy vyrovnané, v tragédii vynikal basbarytonista James Johnson jako Simone, hezká Randi Stene a urostlý Par Lindskog byli pěvecky méně výrazní. V Trpaslíkovi byli sólisté určit homogennější, zejména berlínská sopranistka Claudia Barainsky (Donna Clara), Angličanka Geraldine McGreevy (Ghita) a v neposlední řad americký tenorista Douglas Nasrawi v titulní roli.
Bruselské opeře je třeba za dramaturgickou odvahu, s jakou propaguje polozapomenutá díla a soudobé skladby, poděkovat. Po Alexandru Zemlinském je na řadě světová premiéra Oedipus sur la route současného belgického skladatele a dirigenta Pierre Bartholomée.
