Ačkoli feminizace společnosti již pronikla do nejrůznějších pracovních odvětví, prostředí orchestrů nevyjímajíc, bývají ženy jako dirigentky na světových pódiích stále dosti řídkým zjevem. Existují však výjimky potvrzující pravidlo. Jednou z nich je i sympatická estonská dirigentka Anu Tali , která ve druhém prosincovém týdnu zavítala do moravské metropole. Abonentní koncert Filharmonie Brno , jenž se ve čtvrtek 10. prosince uskutečnil pod její taktovkou, přilákal do Janáčkova divadla velký počet návštěvníků. První polovina večera se nesla ve znamení české hudby a zahájily ji Variace na téma Bohuslava Martinů od Jana Nováka. Dílo, ve své orchestrální podobě dokončené přesně před 50 lety a zpracovávající závěrečné téma z Martinů Polní mše, okouzlilo průzračnou instrumentací i nápaditou melodickou a rytmickou variační prací. Můžeme jen zalitovat, že se nevyskytuje na repertoáru českých orchestrů častěji. V následujícím 3. klavírním koncertu Bohuslava Martinů podal vynikající výkon klavírista Jan Jiraský . Svůj part přednesl s nadhledem a pečlivostí. Snad nejlépe v jeho podání vyzněla zadumaná druhá věta, jež poskytovala dostatek prostoru a času pro jemné modelování frází a detailů. Výkon Filharmonie byl bohužel poznamenán občasnými nesoulady v souhře. Již v Novákově skladbě v rychlých výměnách běhů mezi jednotlivými nástroji dechové sekce, poté mezi klavíristou a orchestrem. Do závěrečné 7. symfonie Ludwiga van Beethovena se dirigentka Anu Tali pustila doslova s vervou. Její přístup se vyznačoval spíše smyslem pro výstavbu a gradaci celku než pro motivickou drobnokresbu. Svým temperamentem vybičovala orchestr k dosti rychlým tempům. Ve svižných pasážích poslední věty se však již občas dostavoval pocit, že místo apoteózy tance a rozradostněného muzicírování tuhne některým hráčům nad závratností tempa úsměv na rtech.