Kdybychom měli ve vládě a stranách tolik kvalitních politiků, kolik máme komorních souborů světové úrovně, tak nevíme co s přebytkem rozpočtu, ovládáme EU a půjčujeme Světové bance. Jedním z takových souborů je i Kinsky Trio Prague (Veronika Böhmová – klavír, Lucie Sedláková Hůlová – housle, Martin Sedlák – violoncello). Soubor vznikl r. 1998, a od r. 2004 nese jméno českého šlechtického rodu Kinských. Stále velmi mladistvě vypadající umělci jsou již značně zkušenými a úspěšnými účastníky koncertního života doma i v zahraničí, včetně USA a Kanady. Pro Praga Digitals natočili kompletní nahrávku trií Bohuslava Martinů, a na dalších CD díla Foerstera, Nováka, Fibicha a Janáčka. Roku 2011 Kinsky Trio uskutečnilo i nahrávku u nás málo známých děl ruských skladatelů N. Rimského-Korsakova a A. Arenského. Tytéž skladby nyní Kinsky Trio představilo 25. února v rámci II. koncertu jarní řady Svatovavřinecké koncertní sezony. Pražský kostel sv. Vavřince pod Petřínem je umělci i znalým publikem vyhledávaným koncertním prostorem s téměř ideální akustikou pro poslech komorní hudby.
Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov (1844-1908) je proslulý především svými symfonickými a operními díly, jako jsou např. Šeherezáda či Sadko. Jeho komorní tvorba je značně chudá a skladatel se jí ani příliš nezabýval. Je však zajímavé si z ní něco vyslechnout a porovnat s jeho ostatní tvorbou zvláště v takové interpretaci. Čtyřvěté Klavírní trio c moll opustil nespokojený autor „nedotažené“ do finální podoby, a od r. 1939, kdy bylo oprášeno, se hraje velmi vzácně. Nebudu příliš podrobný v popisu programem uvedených skladeb, neboť na portálu Harmonie se nachází v recenzi nahrávky Kinsky Tria z r. 2012 jejich výstižný popis od Věroslava Němce, na který čtenáře odkazuji. Současné provedení se však liší od nahrávky především jiným obsazením klavíru. A na první poslech je jasné, že neobyčejně šťastným. Klavírní part je ve triu základem kvality, a Veronika Böhmová patří k těm nejlepším a nejzajímavějším, které jsem v poslední době slyšel. Není divu, že již je úspěšnou laureátkou snad více než sedmnácti klavírních soutěží. Přestože klavírní trio je – či mělo by být – komorním souborem prvotřídních sólistů, tato drobná víla je hlavním předpokladem i zdůvodněním jeho současné špičkové úrovně, podobně jako její učitel Ivan Klánský v Guarneri triu. I když se pojetí hraných skladeb od nahrávky zásadně neliší, nyní bylo živé provedení ještě přesvědčivější. Čyřvětý opus je pozdně romantické nálady s prvky klasicismu, a chvílemi mi zněl jako dílo neúplně převtěleného Mendelssohna. Více než sama skladba uchvátila svým výrazem dokonalá a expresivní interpretace – např. smutek v Adagio con moto, plasticita polyfonie Allegro assai, sólové vstupy cella i houslí atd. Mimochodem, v Allegru assai jsem zaslechl jedno téma, které bylo téměř citací tématu závěru Finále Beethovenova kvartetu op. 127.
Anton Stěpanovič Arenskij (1861-1906) byl žákem Rimského-Korsakova, ale s jeho kompozičním stylem a filozofií se záhy rozešel. Jeho vzorem byl Anton Rubinštejn a současná západní hudba. Po absolutoriu Petrohradské konzervatoře (zlatá medaile), již v jednadvaceti letech se stal učitelem skladby na Moskevské konzervatoři. Byl profesorem slavných žáků jako Rachmaninova, Skrjabina či Gliera. Jeho skladby se setkávaly s velkým úspěchem, stejně jako jeho působení v roli dirigenta nebo pianisty. Ve svých dílech se od ostatních ruských skladatelů lišil zálibou v nepravidelné metrice, rád používal např. pětičtvrteční takt. Nakonec jej však potkal podobný osud jako Musorgského. Zničen alkoholem umírá v pětačtyřiceti letech na tuberkulózu. Čtyřvěté Klavírní trio d moll, op 32 je jedno z nejhranějších děl autora, jehož dílo u nás dosud příliš nezakotvilo. I proto je záslužným činem Kinsky Tria, že na něj takto upozorňuje. V uvedené skladbě Arenskij vědomě poukazuje na svět F. Mendelssohna-Bartholdyho, konkrétně na jeho klavírní trio stejné tóniny. Provedení zářilo brilantními klavírními pasážemi, efektními ricochet smyčců a velkou barevnou i dynamickou škálou. Houslistka zjevně zdědila talent po svém otci, primáriovi Kocianova kvarteta Pavlovi Hůlovi (je však mnohem hezčí ). Spolu s výborným cellistou Martinem Sedlákem jsou vzácným důkazem, že i v manželství je možné v ideálně harmonické souhře vzájemně si naslouchat.
