Skladby, které si sestry Ufuk a Bahar Dördüncü vybraly pro své pražské vystoupení v rámci Komorního cyklu FOK (Rudolfinum, 12. 11. 2011), jsou sice po technické stránce značně náročné, leč posluchačsky nepříliš atraktivní. Třičtvrtěhodinová Brahmsova Sonáta f moll pro dva klavíry , op. 34b, která zazněla v první půli večera, je problematická už sama o sobě. Brahms totiž toto dílo původně koncipoval jako smyčcový kvintet, ale následně jej přepracoval do podoby dvouklavírní sonáty a hned nato také jako klavírní kvintet. Úvodní věta má poměrně složitou strukturu, která na dvou klavírech nemůže vyznít zdaleka tak zajímavě jako v klavírním kvintetu. Obě pianistky navíc bohužel nepůsobily dojmem, že by se snažily dát této větě pevné a zřetelné kontury. Svůj podíl na nedostatečné přehlednosti a nevýrazné plasticitě možná neslo i to, že druhý klavír zněl (alespoň při poslechu ze šesté řady) o poznání slaběji než prim. Lyrická volná věta vyšla sestrám Dördüncü z celé Sonáty nejlépe – měla potřebný klid i poeticky zasněnou atmosféru. Scherzo zaujalo neochvějným rytmickým tepem úvodních taktů a efektní barevnou proměnou v triu, ale i tato věta postrádala pevnější tvar. Pomalá introdukce finální věty okouzlila jemnou, téměř až impresionistickou barevností (sestry Dördüncü jsou považovány za specialistky na francouzskou hudbu – a zdá se, že právem), ale v navazujícím Allegru jako by interpretkám docházely síly (a možná že se i samy už trochu nudily). V celku vyzněla Brahmsova Sonáta jako kultivovaný klavírní výtah, ke kterému není příliš důvod se vracet. Celou druhou část koncertu vyplnily dvouklavírní Symfonické tance , op. 45 S. Rachmaninova. Toto dílo sice také nepředstavuje vysloveně „repertoárový kus“, ale posluchačsky i pianisticky je přece jen vděčnější než Brahmsova Sonáta. Obě klavíristky se v něm cítily zjevně lépe než v první půli koncertu, během hry spolu očima i gesty živě komunikovaly – a ono „uvolnění“ se promítlo i do jejich provedení, jež bylo nesrovnatelně barvitější a inspirovanější než Brahms. O tom, že toto klavírní duo hraje lépe skladby, které nejsou formálně a myšlenkově příliš komplikované, se pak mohlo publikum naplno přesvědčit ve velmi hezky podaných přídavcích: ve Dvořákově Slovanském tanci e moll , op. 72/2, v dvouklavírní úpravě části Bartókova Mikrokosmu a v Brahmsově prvním Uherském tanci .
