Neděle dopoledne je sice netypický čas pro koncerty, ale ten 28. dubna v Sále Martinů na AMU byl velmi vydařený. A s ohledem na začátek v půl jedenácté byl i docela dobře navštíven. Začal jím cyklus Z domoviny, který pořádá sama škola jako první ze tří koncertů k Roku české hudby a jeho cíl je jasný: dát prostor začínajícím komorním souborům nejmladší generace. Školní koncert měl naprosto profesionální parametry i pestrý a zajímavý program ze skladeb, které se dohromady málokdy sejdou.
Koncert otevřelo Trio-Divertimento pro klarinet, hoboj a fagot Iši Krejčího. Hravou neoklasickou skladbu přednesli Jana Slavíková, Filip Smyček a Iva Burýšková. Všichni tři měli krásný kulatý tón a spolehlivou sehranost ve všech čtyřech větách. Velmi dbali na pečlivost artikulace a nehnali skladbu do rychlého tempa a vnější virtuozity. Na vtipném charakteru to nijak neubralo.
Pak přišel na řadu dnes málo uváděný, ale kdysi proslulý Smetanův cyklus Večerní písně, který natočil skvěle jak Beno Blachut, tak Vilém Přibyl. Mimochodem titul druhé písně „Nekamenujte proroky“ použil dokonce Zdeněk Mahler pro název své knihy o Smetanovi. Mimořádně pěkné provedení tentokrát bylo barytonové, zpíval Dominik Klapka za doprovodu Pavla Praženici. Bylo mu dobře rozumět, každý verš měl přesně odstíněnou dynamiku a citlivě odrážel obsah textu. Dobře vynikla nenápadná melodika a velká lyričnost tohoto cyklu, který můžeme chápat i jako umělecký program. Cyklus měl zřetelnou gradaci, až poslední pátou píseň zazpíval pěvec plným hlasovým fondem, a přitom ani trochu na hlas netlačil. Když zvážíme, jak náročné a vzácné je dobré zvládnutí písňového žánru, je krásný a dobře vedený hlas Dominika Klapky velkým příslibem pro interpretaci Schuberta a všech jeho následovníků.
Přítomnost školních varhan v Sále Martinů se hodila k zařazení Postludia z Glagolské mše Leoše Janáčka. Marek Lipka ho přednesl precizně a s důrazem na pregnantní rytmus. Člověk si pokaždé uvědomí, jaká je to v Janáčkově skladbě ojedinělá a neobyčejně originální kompozice. A je hezké ji slyšet i v tomto řekněme komornějším zvuku.
Největším dílem programu bylo Klavírní trio č. 3 f moll op. 65 Antonína Dvořáka v podání Mráček Tria. Členy souboru jsou houslista Kristian Mráček, violoncellista Dominik Velek a klavíristka Veronika Jaklová. Její klavír měl nosný a ušlechtilý tón a dobře se pojil s oběma smyčcovými nástroji. Na čistém provedení byla nejpůsobivější plná a přirozená citovost, s jakou podávali Dvořákovo melodické bohatství. Uvědomil jsem si, že takto bohatý mladistvý romantismus je vlastně vzácnost, mladí hráči bývají dnes zdrženlivější a soustředění jen na techniku. Pravá dvořákovská vroucnost. Krásnou barvu houslí pak ještě podtrhl prof. Bernášek v závěrečné neformální děkovačce, když upozornil publikum, že to je Špidlenův prvotřídní nástroj ze státní sbírky.
Dopolední nedělní koncert v liduprázdné AMU na začátku uváděl a pomáhal organizovat Štěpán Ježek jako vyučující AMU i jako zkušený komorní hráč. Kavárna na nádvoří AMU byla v neděli zavřená, ale i s tím pořadatelé počítali. Koncert měl výbornou sladkou tečku v podobě tří bábovek, které upekla a rozdávala Silvie Ježková – její umělecký výkon v této oblasti za koncertem rozhodně nezaostával. Je důvod těšit se na další koncerty avizovaného cyklu 13. října a 1. prosince.
