Slavnost pro Krále Slunce, tak nazvali pořadatelé závěrečný koncert 18. mezinárodního hudebního festivalu Letní slavnosti staré hudby. Letošní ročník byl věnován odkazu francouzského královského dvora v 17. a 18. století a finále bylo proto věnováno dvorním skladatelům největšího francouzského krále daného období – Ludvíka XIV. Ten se rozhodl vytvořit ve Francii protipól do té doby dominantní italské opeře a chytře si pro tento účel vybral skladatele italského původu, jímž byl Jean Baptiste Lully. Právě on se stal hlavní osobností Královské hudební akademie a mj. ve spolupráci s Moliérem položil základ nové francouzské hudebně-dramatické formě. Jeho spektakulární díla spojující složku hudební, pěveckou, taneční, recitační a scénickou se stala neodmyslitelnou součástí přepychem oplývajícího života ve Versailles. Z jeho tvorby byl na programu výběr z opery Acis et Galatée, která bývá označována za první dílo v žánru pastorale héroïque, jehož je Lully rovněž zakladatelem. Druhým z trojice skladatelů, jejichž díla zazněla, byl Lullyho pokračovatel André Campra. Tento skladatel, rovněž italského původu, rozšířil francouzskou barokní operu o nový žánr, opéra-ballet, za jehož prvního zástupce se považuje Zamilovaná Evropa. Právě ukázky z tohoto díla mohli diváci rovněž slyšet. Posledním skladatelem zastoupeným na koncertě byl André Cardinal Destouches. Zazněly ukázky z jeho opery Issé, která údajně Ludvíka XIV. obzvlášť zaujala.
Program koncertu představil dva z nových operních žánrů dominantních na Ludvíkově dvoře – pastorale héroïque a opéra-ballet. Jedná se o žánry u nás dnes relativně méně rozšířené vyžadující mj. hru na dobové hudební nástroje, které nejsou součástí běžného obsazení symfonického orchestru. Výběr z děl provedl barokní orchestr Collegium Marianum za použití na zakázku vyrobených replik historických nástrojů (diskantové, kontratenorové, tenorové a kvintové housle). Diváci měli ovšem příležitost, poslechnout si zvuk i dalších méně obvyklých nástrojů, jako je basová loutna teorba nebo barokní verze dnes používaných nástrojů (např. hoboj a fagot).
Árie a recitativy přednesla mladá belgická sopranistka Jodie Devos, která se ve své kariéře nezaměřuje jen na barokní hudbu. Její repertoár zahrnuje též operety (např. Netopýra), Rossiniho či Mozarta, ale i podstatně pozdější autory, např. Offenbacha či Debussyho. Na koncertě v Rudolfinu předvedla soustředěný a precizní výkon, který podtrhla nejen vynikající francouzštinou, ale i energickým přednesem partů ztvárněných postav.
Stará hudba, kterou organizátoři dali do názvu svého letního festivalu, bývá dnes vnímána jako obtížně srozumitelná a přístupná především intelektuálům nebo lidem, kteří se o hudbu sami aktivně zajímají. Závěrečný koncert letošního ročníku nicméně připomněl, že zde prezentovaná díla byla stvořena jako jeden z pilířů rušného společenského života francouzského královského dvora se všemi jeho plesy, zábavami, intrikami a vůbec vším jiným, než s nudou. A předvedením ukázek z díla Lullyho pořadatelé připomněli, že tento hudební velikán přispěl k dějinám evropské hudby i jinak, než svou kuriózní „muzikantskou“ smrtí.
