Zatímco Brno a Praha mají své velikonoční festivaly a v sousedních zemích je až na velkopáteční mlčení divadelních a koncertních sálů hlavní svátek křesťanského kalendáře příležitostí k hudebním hodům, Ostravě se hudební Velikonoce vyhýbají obloukem: na Velký pátek se v opeře Národního divadla moravskoslezského dávala Rusalka a Janáčkova filharmonie Ostrava (JFO) vystoupila na Zelený čtvrtek a Velký pátek pod taktovkou svého šéfdirigenta Theodora Kuchara v programu, který spíše než velikonoční poselství akcentoval tvorbu letošních jubilantů Bohuslava Martinů a Roberta Schumanna. Nejprve bylo provedeno v Ostravě nepříliš často uváděné Martinů Concerto grosso H. 263 (1937), jehož krajní věty vyzněly v rozporu s neobarokní formou plnou dialogů dvojice klavírů s jednotlivými nástroji či nástrojovými skupinami příliš robustně a v retardujícím pomalém tempu. Střední věta (Adagio) již dávala tušit existenciální hloubku a evokovala vážnost autorova Dvojkoncertu pro klavír, tympány a dva smyčcové orchestry H. 271 (1938), který ve velmi vydařeném nastudování Theodora Kuchara v Ostravě naposledy zazněl při novoročním koncertu v lednu 2009. Nepřesvědčilo mne ani provedení Schumannova Klavírního koncertu a moll op. 54 (1845), v němž k místnímu Steinway usedl v Ostravě pravidelně vystupující a vždy vítaný Ivo Kahánek . Snad to byla přítomnost umělcovy profesorky klavíru, snad podle mého názoru nevhodně zvolené tempo první věty, které Kahánkovi neumožnily odvést jindy spolehlivý výkon. Technická zaváhání v první a finální větě se bohužel nedala přeslechnout a z druhé věty se vytratila cudně dialogická poezie, a tak se sólista s pódiem a publikem rozloučil po ne zcela zdařilém provedení krásného Schumannova díla bez přídavku. Po tradičně kratičké přestávce se na pódiu kromě JFO nejprve objevil její ředitel Peter Krajniak, doprovázející generálního ředitele společnosti ArcelorMittal Ostrava Augustine Kochuparampi, který JFO symbolicky předal dar ve výši 150 000 Kč, za něž si orchestr mohl pořídit řadu nových bicích nástrojů. Pokud byl výkon orchestru ve druhé polovině koncertu zamýšlen jako poděkování za nově darované nástroje, nemohla si společnost ArcelorMittal Ostrava přát brilantnější poděkování, než jakého se jí a posluchačům dostalo v podobě Čajkovského 4. symfonie f moll op. 36 (1878). Přepečlivě odstíněná dynamika, nekryjící smyčcovou sekcí zvuk dřevěných dechových nástrojů, minuciézní motivická práce a detailní frázování, přehledná variační práce ve druhé větě, strhující pizzicata třetí věty a konečně bouřlivé finále s parádními vstupy bicí sekce na sebe strhávaly napjatou pozornost posluchačů a zasloužily by si potlesk vestoje. Orchestr i dirigent, kterému se podařilo zkrotit přirozeně vášnivý projev ostravských smyčců, si zaslouží poděkování: pokud by JFO hrála všechna svá abonentní vystoupení v takové formě, v jaké se předvedla ve čtvrtek 1. dubna, přimlouval bych se u společnosti ArcelorMittal Ostrava za nákup nových dechových a smyčcových nástrojů a u krajské a komunální politické reprezentace za výstavbu důstojné koncertní síně, protože jen akustika Společenského sálu Domu kultury města Ostravy a stávající „nástrojový park“ JFO bránily ostravským filharmonikům ve výkonu evropské úrovně.
