Klavírní festival Rudolfa Firkušného ve své historii včera podruhé přivítal spolu s vynikajícím klavíristou také orchestrální těleso. Po Berlínské filharmonii s Ivo Kahánkem (2014) se včera na festivalu představil korejský Symfonický orchestr KBS pod taktovkou svého šéfdirigenta Yoela Leviho. Orchestr byl pozván společně s vítězem prestižní Mezinárodní klavírní soutěže Van Cliburna 2017, korejského klavíristy Yekwona Sunwooa, který se zhostil sólového partu Koncertu pro klavír a orchestr č. 3 d moll op. 30 Sergeje Rachmaninova. Jeho skvělý výkon dramaturgicky lemovaly koncertní předehra Karneval op. 92 Antonína Dvořáka a Symfonie č. 5 e moll op. 64 P. I. Čajkovského.
Vždy, když navštívím jeden z koncertů Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného, mám radost. Především z krásné návštěvnosti, úspěchu festivalu, a z upřímné snahy o to, pozvat v rámci rozpočtu nejlepší české a zahraniční klavíristy. Včerejší koncert byl až na několik volných míst vyprodaný. Hlavním lákadlem večera byl loňský vítěz Mezinárodní klavírní soutěže Van Cliburna, korejský klavírista Yekwon Sunwoo. Vítězů prestižních klavírních soutěží je mnoho, nicméně právě tato volba přinesla některé zajímavé podněty. Koncert totiž mimo jiné podával výpověď o celkové úrovni korejských hudebníků v oblasti klasické hudby. Ačkoliv ještě před dvaceti lety byl největší počet asijských studentů hudby v evropských a amerických hudebních školách především z Japonska, již několik let je patrný velký zájem o hudbu právě z řad korejských studentů. Mnoho vynikajících hráčů z Koreje dnes hraje v nejlepších amerických a evropských tělesech a korejští studenti tvoří velký podíl i mezi studenty mistrovských kurzů a hudebních škol. Mnoho z nich zůstává po studiích v zahraničí, ale vrací se také domů, aby dále rozvíjeli hudební život ve své vlasti. K tomu je nutné přičíst i poměrně dobré ekonomické zázemí studentů, kteří mají často i finanční možnosti zakoupit již během studií kvalitní nástroje… Ještě před samotným vystoupením korejského orchestru v Praze všechny tyto okolnosti naznačovaly, že koncert KBS bude patřit k milým překvapením a k velkému hudebnímu zážitku.
Symfonický orchestr KBS vznikl v roce 1956 jako domovské těleso Korejského rozhlasu (celý název je „Korean Broadcasting System Symphony Orchestra“). Mezi bývalými šéfdirigenty najdeme jména předních světových dirigentů, jako Myung-whun Chung, Dmitrij Kitajenko nebo Shinik Hahm. Od roku 2004 ho řídí zkušený izraelský dirigent Yoel Levi, který stál mimo jiné v čele Atlantského symfonického orchestru nebo Bruselské filharmonie, a jako hlavní hostující dirigent Izraelské filharmonie. Orchestr sám sebe považuje za kulturního vyslance své země, což mimo jiné potvrdil právě včerejším festivalovým vystoupením. Na pozvání klavíristy Yekwona Sunwooa totiž korejská strana reagovala přáním mladého klavíristu podpořit s celým symfonickým orchestrem a provést společně koncert, se kterým Yekwon Sunwoo Van Cliburnovu soutěž vyhrál.
Úvodní Dvořákův Karneval op. 92 zazněl spíše jako přátelské gesto a domnívám se, že tato skladba rozhodně není v běžném repertoáru orchestru. Bylo by proto nekorektní toto provedení podrobovat větší kritice. V dalších skladbách totiž hráči prokázali, že ovládají vše, co přeci jenom v Karnevalu trochu chybělo. Orchestrální part Rachmaninova koncertu je poměrně náročný. Orchestr skvěle doprovázel, nikdy nešel zvukově přes sólistu. Velmi častá sóla v dechových nástrojích, které vedou dialog s klavírním partem, postupně stále více odkrývala jedinečné kvality dechové sekce. Sympaticky i skvěle sehraně působila skupina violoncell, kterou vedl korejský koncertní mistr. Více otázek ale už otevírala skupina houslí. V předních asijských tělesech je dodnes zvykem, že se často angažují zahraniční koncertní mistři. V KBS se jedná o skvělého původem belgického houslistu Otto Hanse R. Deroleze. Obzvláště v první části koncertu bohužel houslová skupina zněla nekompaktně. Koncertní mistr často zvukově vyčníval, skupina na jeho hru nedokázala místy včas reagovat a přizpůsobit se. Pro korektnost je ještě třeba dodat, že několik zahraničních hudebníků bylo možné vidět i v obsazení dechových a žesťových nástrojů. Devadesát procent hráčů ale bylo z Koreje a velké zastoupení mají ženy.
Yekwon Sunwoo studoval na Curtisově hudebním institutu a Juilliard School, kde byl jeho profesorem Robert McDonald. Vedl ho také beethovenovský a mozartovský specialista Richard Goode a v současnosti Bernd Goetzke na Hochschule für Musik v Hannoveru. V životopisu Yekwona Sunwooa se můžeme dočíst, že se porota Mezinárodní klavírní soutěže Van Cliburna 2017 velmi rychle shodla na jeho vítězství a jeho provedení třetího klavírního koncertu Rachmaninova prý bylo naprostou senzací. Jeho provedení bylo skutečně jiné, než jak tento notorický známý koncert slýcháme. A musím znovu podtrhnout orchestr, jak skvěle se jeho pojetí koncertu dokázal přizpůsobit. Yekwon Sunwoo je obrovský talent a velký muzikant. V úvodní melodii koncertu vykouzlil nádherné frázování a vyzdvihl detaily, které hned v prvních taktech posluchače ujistily, že se hry ujal mistr klavírista.
První věta byla překvapivě v mírnějším tempu, které podtrhovalo všeobjímající lyrické pojetí. Tento koncert bohužel až příliš často slýcháme v maximálních tempech i v nejvyšší zvukové kapacitě… Yekwon Sunwoo rozhodně nehrál na efekt, jeho provedení vyvěralo z niterného přístupu k Rachmaninově hudbě. Jinak ale vnímám poněkud nižší celkovou zvukovou úroveň. Klavírní hra je určitou chemií mezi způsobem úhozu a používáním paže i celého těla. A s tím ať už se nám to líbí nebo ne souvisí i zvuková kapacita, kterou klavírista může z nástroje získat. A tady má u mne Yekwon Sunwoo velkou pochvalu. Ani v nejvíce exponovaných místech klavír nezněl v takové zvukové intenzitě, kterou můžeme slýchat u jiných světově proslulých klavíristů, kterým ale doslova pomáhá mnohem mohutnější tělesná stavba. Yekwon Sunwoo nikdy nepoužil tvrdý úhoz, jeho hra byla stále měkká. Dokázal se zvukem velmi citlivě a chytře šetřit. Pravdou je, že některá slavná místa, kdy se nástroj v opakovaných rytmických akordech ve fortissimu rozezvučí a rozvibruje do maximálního zvuku, nevyšla tak, jak by si zasloužila. Lyričnost a zvuková paleta úhozu ale vše vynahradila.
Překrásná byla druhá věta, kdy klavír vede nádherný dialog s četnými sólovými dechovými nástroji a Yekwon Sunwoo překrásně vystavěl táhlé dlouhé fráze. Klidnější tempo prvních dvou vět podtrhlo nástup třetí věty, kterou sólista naopak hrál rychle doslova na hranici hratelnosti. Tento hráč nemá jakékoliv technické problémy, ovládá obrovskou barevnou škálu úhozu a především má dispozice pro lehkou prstovou techniku. Věřím, že se svým hudebním cítěním musí být skvělým interpretem také hudby klasické nebo Chopina a doufám, že se v Praze nepředstavil naposledy. Po posledních tónech ho publikum zcela spontánně odměnilo potleskem ve stoje. Poněkud překvapivý byl ale přídavek. Nejen co se týká délky (téměř 10 min), ale i samotného výběru. Zazněla málo známá transkripce hudby R. Strausse z opery Der Rosenkavalier (Ramble on Love duet v úpravě Percyho Graingera, pozn. red.)
Bylo evidentní, že orchestr zvolil program tak, aby v České republice maximálně předvedl své kvality a hráčské schopnosti. Ve druhé větě zazněla Symfonie č. 5 e-moll op. 64 P. I. Čajkovského. Bylo zajímavé, jak s každou větou celkově rostla kvalita provedení, jakoby hráči ze sebe postupně shazovali nervozitu. Hned úvodu první věty udávala vysokou kvalitu provedení sóla v dechových nástrojích a nádherné bylo i náročné sólo v lesním rohu na počátku druhé věty. Prvotřídní fagot, klarinet… Skvěle vyznívala skupina violoncell a také houslová skupina od druhé věty začínala stále více ukazovat svůj potenciál a opravdové kvality. Housle hrály po celý koncert krásná vřelá pianissima. Ale teprve od vrcholné fráze ve druhé větě zněly v překrásném plném zvuku a velmi kompaktně. Třetí věta nepostrádala taneční šarm a dirigent Yoel Levi skvěle vystavěl finále. Při potlesku bylo sice cítit, že orchestr přišlo podpořit mnoho fanoušku z řad krajanů žijících v Praze, ale publikum bylo nadšené a Symfonický orchestr KBS si po skončení vychutnal druhé standing ovation. O přídavky nebyla nouze. Jako první zazněla orchestrální úprava melodické národní korejské písně Arirang. Následoval skvěle procítěný Dvořákův Slovanský tanec č. 2 op. 72, který zněl přímo„dvořákovsky“. Poslední tečkou večera byl efektní Uherský tanec č. 4 Johannesa Brahmse. Symfonický orchestr KBS se spolu s klavíristou Yekwonem Sunwooem představí v příštích dnech i ve Zlíně (28. 11.) a v Bratislavě (29. 11.). Věřím, že publikum koncerty ocení stejným způsobem.
