Konvent Milosrdných bratří je jedním z nepřehlédnutelných center brněnského hudebního života. Kromě pravidelných koncertních řad zaznívají v jeho sále také jednorázové akce pořádané rozličnými hudebními tělesy. Nejinak tomu bylo v pondělí 25. února, kdy pod hlavičkou Ensemble Opera Diversa vystoupili legendární basista Richard Novák, klavírista Kostiantyn Tyshko a člen činohry Národního divadla Brno Vladimír Krátký. Programem recitálu byl epicko-lyrický cyklus Johannese Brahmse Die schöne Magelone.
Johannes Brahms si jako předlohu pro písňový cyklus Krásná Magelona zvolil novelu básníka a prozaika Ludwiga Tiecka. Příběh hraběte Petra z Provence a jeho milostného vzplanutí pro neapolskou princeznu Magelonu se poprvé objevuje ve Francii 15. století, odkud dále putoval napříč Evropou, kde se dočkal značné popularity a mnoha uměleckých přepracování. Tieck rozdělil děj do osmnácti kapitol, které kombinují prozaický text, jenž je dále rozvíjen básnickými úseky. Právě tuto poezii zhudebnil Brahms v patnácti písních popisujících emoční hnutí mladého hraběte, krásné princezny Magelony, nebo sultánovy dcery Sulimy. Tieckův příklon k pohádkovosti a idealizované dvorské citovosti se může z dnešního pohledu jevit jako nedostatečně dramatický a naivní, dává však nahlédnout do dobového, vysoce stylizovaného literárního myšlení. Nelze ale popřít, že skutečná emoční síla díla pramení z Brahmsovy hudby, která odívá něžná vyznání lásky, truchlivá hořekování i radostné a bezstarostné popěvky. Sólista navíc musí interpretačně vystihnout pocity a duševní rozpoložení vícera postav, což se vždy snáze řekne, než udělá. Bohatá klavírní sazba tvoří s pěvecky náročným partem celek, který si navzdory virtuózním prvkům zpěvu i nástroje zachovává jednoznačnost a homogenitu.
Notový zápis je však pouze jednou stranou mince – jen povedená interpretace je doopravdy schopna odhalit hudební krásu díla v celém rozsahu. Richard Novák potvrdil, že i ve svém věku má hudební cit, dynamický a intonační rozsah, a především jasnou interpretační a výrazovou vizi. Hned z kraje večera ohromil pěvec neohroženým, intonačně jistým a dynamicky vytříbeným uchopením písně Keinen hat es noch gereut. Právě ona bohatá dynamická stránka přednesu byla něčím, co nešlo přeslechnout. Novák dokázal téměř neslyšeně vzdychat láskyplná slova, stejně jako burácet při rozčílení nebo radosti. Srovnatelný rozsah je náročné nalézt i u mnohem mladších zpěváků. Je nicméně důležité dodat, že veškeré odstupňování bylo přísně vázáno na text a vycházelo z duševních pohnutek hrdinů příběhu. Totéž platí i u výrazu – člověk by ani nepotřeboval v programu přiložené přebásnění Kamilem Bednářem, až tak bylo zřejmé, jaké útrapy Petr a Magelona zažívají. Ovšem i výkon klavíristy Kostiantyna Tyshka zaslouží pochvalu, Tyshko důkladně odlišoval vyznění jednotlivých skladeb a úměrně k tomu volil také patřičný úhoz nebo míru pedalizace. Dalo by se říct, že tíhnul spíše ke zvýraznění romantické stránky Brahmsovy tvorby, avšak vzhledem k ryzí pohádkovosti předlohy není v tomto směru co vytknout. Nelze opomenout ani recitaci Vladimíra Krátkého, který po vzoru vypravěčů mluvil klidným, jasným a hřejivým hlasem výtečně akcentujícím literární styl předlohy.
Recitál Richarda Nováka přenesl posluchače zpět do dob romantických hrdinů, lásek na první pohled, dalekých krajů a šťastných konců. Koncert potvrdil, že basista Richard Novák je i ve svých osmdesáti sedmi letech stále na vrcholu sil a že hravě strčí do kapsy i mnohé své mladší kolegy. Kvalitní výkony všech tří zúčastněných dokázaly vdechnout život i do dnes již poněkud vzdáleného a neuvěřitelného světa pohádek, který však jednou za čas potřebuje snad každý dospělý.
