Legendární americký dirigent Leonard Slatkin se vrátil k Symfonickému orchestru hl. m. Prahy FOK po osmnácti letech. Držitel šesti cen Grammy i Národní medaile za umění, čestný hudební ředitel Orchestre National de Lyon, čestný šéfdirigent BBC Symphony Orchestra, Detroit Symphony Orchestra a čestný dirigent St. Louis Symphony Orchestra nadchl již při svém prvním ze dvou pražských koncertů 24. dubna 2024 plnou Smetanovu síň Obecního domu v Praze. Ve svém programu nabídl po dohodě s vedením tělesa repertoár nejen blízký jeho naturelu, ale dalšími zvolenými díly vzdal i hold Roku české hudby. Výjimečnou událostí symbolicky zvolené koncepce dramaturgie se stalo uvedení Slatkinovy skladby Kinah, které zaznělo v české premiéře.
Leonard Slatkin otevřel koncert Hudbou pro Prahu 1968 Karla Husy, nejvýznamnějšího českého skladatele a dirigenta, který v roce 1948 odešel do exilu. Nejdříve žil Husa v Paříži a posléze v USA, kde získal o jedenáct let později americké občanství, proslavil se kompoziční tvorbou a získal i vysoce prestižní Pulitzerovu cenu za hudbu. Soudobé dílo z přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století, inspirované osudově bolestným vstupem jednotek armád Varšavské smlouvy do Československa, skladatel komponoval ve Spojených státech amerických. Leonard Slatkin vtiskl dílu s orchestrem FOK adekvátní, kompozičně emotivní vnitřní svár, s úderností sekce bicích nástrojů a s prosvícenými barvami dřevěných a žesťových nástrojů. Honosně zazněla část husitské písně z 15. stol. „Ktož jsú boží bojovníci“, jež je symbolem odporu a naděje.
V Rapsodii na Paganiniho téma, op. 43 (1934) Sergeje Rachmaninova se představila publiku rusko-americká klavíristka Olga Kern, vítězka proslulé americké Van Cliburn International Piano Competition (2011).Kompozici koncipovanou skladatelem v podobě Introduction, Var. I – XXIV. zahrála s akcentem na zpěvnou lyričnost. Dílo je syntézou formy rapsodie, variací a koncertu. Dvacet čtyři klavírních variací vycházejících inspirativně z houslové skladby 24 Capricci per violino solo, op. 1 Niccola Paganiniho je zpestřeno melodií anonymní středověké sekvence Dies irae. V průběhu první skupiny variací kulminujících na bázi tóniny a moll, nechal Leonard Slatkin v provedení dominovat sólistku, tato část vyzněla až komorně. Postupně od variací druhé skupiny, které již vybočují z původní tóniny, získávala skladba silný vnitřní tah i v souhře s klavíristkou. Variace třetí skupiny, které jsou opět v tónině a moll, zněly hutně až temně a s jistou mohutností okázalé orchestrální i klavírní gradace.
Českou premiéru své kompozice Kinah dirigoval Leonard Slatkin s již nesrovnatelně pestřejší škálou gest ve srovnání s předchozími díly programu. Orchestr FOK řídil v niterných modulacích, nuancovitě, detailně a srdečně. Skladba získala pod jeho vedením velké výrazové dynamické a barevné spektrum. „‚Kinah‘ je hebrejské slovo pro ‚elegii‘, a přestože jsme nebyli zbožná rodina, v domově Slatkinových bylo naše židovské dědictví vždy nějak patrné. Mohu jen doufat, že tato stručná, asi čtrnáctiminutová skladba, prokazuje mým rodičům patřičnou poctu,“vyjádřil se dirigent ke skladbě, jejíž světová premiéra se uskutečnila 5. prosince 2015 s Detroit Symphony Orchestra. Melodicky i harmonicky křehké působivé dílo, lehce inspirované tvorbou Johannesa Brahmse a Charlese Ivese, je brilantní kompozicí, která má velký potenciál být častěji zařazována na repertoár proslulých těles ve světě.
Program koncertů, které Leonard Slatkin ve Smetanově síni pražského Obecního domu 24. a 25. dubna uvedl, byl nazván Američan v Paříži podle symfonické básně George Gershwina, jíž večer vyvrcholil. A tento název neevokoval jen závěrečnou skladbu – celý program spojovalo téma exilu či emigrace (Karel Husa žil v americkém exilu a Olga Kern emigrovala podobně jako Sergej Rachmaninov či Gershwinovi a Slatkinovi rodiče z Ruska).
V interpretaci slavné Gershwinovy skladby Američan v Paříži (1928) se projevilo, kolik zkušeností má dirigent s uváděním skladby v USA a zahraničí. Dílo ve svých téměř osmdesáti letech řídil s nadhledem a lehkostí, přestože bylo slyšet, že orchestr nemá až tolik zkušeností s Gershwinovou tvorbou, zejména z pohledu technické a interpretační pružnosti, svěžesti, flexibility či hlubšího porozumění interpretaci. Styl díla inspirovaného jazzem, vážnou hudbou i zábavnou populární americkou hudbou, stejně jako francouzským prostředím, lehkostí a elegancí zahrál symfonický orchestr FOK s jiskrou provedení, vstříc k posluchačům s vděčnou a sdílenou radostí.
Koncert se konal pod záštitou velvyslanectví USA v Praze a je sympatické, že Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK v letošním roce s přizváním amerických dirigentů umožnil publiku více se otevřít tvorbě amerických skladatelů.
