Nedělní koncert nejenže uzavřel 27. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, ale také poprvé představil nového šéfdirigenta brněnských filharmoniků Dennise Russella Daviese. Dramaturgové festivalu si tak nechali nejdrahocennější perlu až na samé vyvrcholení tohoto ročníku. Večer s tématem Zahrada/Ostrov rozezněl prostory baziliky Nanebevzetí Panny Marie pokorným Te Deum estonského skladatele Arvo Pärta, Glagolskou mší Leoše Janáčka a přímo pro účely festivalu složenou skladbou New Fire (Nový oheň) britského skladatele Davida Matthewse. Vystoupila sopranistka Pavla Vykopalová, mezzosopranistka Jana Hrochová, tenorista Aleš Briscein a basista Richard Novák. Sborově silně orientované Te Deum skladatele Arvo Pärta si vyžádalo účast hned dvou sborů – Voxu Iuvenalis pod vedením Jana Ocetka a Ensemblu Versus, Glagolskou mši zpíval Český filharmonický sbor Brno se sbormistrem Petrem Fialou. O hru na varhany se postaral Martin Jakubíček.
Ačkoliv nálada byla nepochybně slavnostní, začátek posledního koncertu tohoto ročníku spíše než k bujarým radovánkám nabádal posluchače k tichému ponoření do hypnotických vln Pärtovy hudby. Táhlý temný zvuk linoucí se z kůru naplnil prostor chrámu tajemným očekáváním, které upokojilo až vstoupení sborů. Ve skladbě uplatnil Arvo Pärt svoji osobitou kompoziční techniku zvanou tintinnabuli, která pracuje v jistém specifickém duchu minimalismu s trojzvuky a akordickými rozklady. Co však muselo zaujmout ucho posluchače již od prvních tónů, bylo uchopení faktury dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Dirigent docílil jedinečně křehkého zvuku prostého veškerého patosu, bylo zřejmé, že Davies zná každý kout skladby, každičké její zjevné i skryté krásy a že zcela rozumí jejímu duchovnímu sdělení – ostatně aby ne, vždyť skladbu v roce 1985 sám premiéroval. Brněnskému publiku se tak naskytla příležitost poslechnout si skladbu od jednoho z nejvýznamnějších skladatelů současnosti v ryze autentickém uchopení. Každá melodická linka byla živoucím elementem díla a měla začátek, vývoj, konec i zánik. Vyznění díla jistě napomohlo, že zaznívalo z kůru, odkud se snášela přímo shůry k posluchačům.
Po mystickém zážitku v podobě Pärtovy hudby zazněla světová premiéra skladby New Fire vzniklé přímo na objednávku festivalu. Vzhledem ke svému námětu i délce se jednalo spíše o hudební jednohubku. Dle autorových slov byl námětem skladby oheň zapalovaný na počátku vigilie Velikonoční neděle. Z počátečních temných tónů se s příchodem samotného ohně symbolizovaného zvonkohrou vyklube mnohem optimističtější hudební dílo. Ačkoliv by se mohlo zdát, že spíše prostší a tradičnější skladba vykazující navíc i prvky filmové hudby je po hluboce spirituálním Te Deum neadekvátní volbou, vzhledem k délce i řemeslné zdatnosti skladatele se jednalo o příjemnou a svěží miniaturu, která dokázala zaujmout především barevnou pestrostí a uměřenou postupnou gradací směřující k oslnivému – doslova – finále. Navíc po jindy často náročné a převážně disonantní soudobé hudbě se jednalo i o posluchačsky přívětivé gesto festivalu.
Zatímco v obou předcházejících dílech nelze upřít Dennisovi Russellu Daviesovi svrchovanou autoritu, otazníkem pro někoho mohlo být, jak se dirigent dokáže vypořádat s typicky janáčkovskou partiturou a jak dovede uchopit jednotlivé dílčí elementy mistrovy hudby. Nicméně brněnská filharmonie měla při výběru nového šéfdirigenta a uměleckého vedoucího opravdu šťastnou ruku. Davies i v případě osobité Janáčkovy hudby dokázal proniknout do hudební struktury a nalézt a zvýraznit její charakteristické rysy. Úsečné smyčcové běhy, rázné změny faktury, náhle kontrastní hudební sdělení nebo vyhrocená dynamika – nic z toho Davies neopomenul. Pochvalu zaslouží také sborový zpěv, který se pyšnil záměrnou dravostí a svého druhu neučesaností. Sólové zpěvy byly taktéž na vysoké úrovni. Není jistě náhoda, že se na závěrečný a tolik důležitý koncert podařilo organizátorům obstarat skutečné hvězdy pěveckého nebe. Zazářila především Pavla Vykopalová a její dramatický a uměřeně zdobený projev. Také tenorista Aleš Briscein se s náročnou rolí vypořádal s přehledem a intonační a výrazovou jistotou.
Koncert Zahrada/ostrov uzavřel 27. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby propojením spirituální křehkosti a monumentální dramatičnosti. Vysoká a stále rostoucí úroveň festivalu dává tušit ještě mnoho kvalitního v budoucích letech. Zásadním přínosem není pouze kvalita a sláva interpretů – ačkoliv často i díky nim se jedná o každoročně hojně navštěvovaný festival – ale především nezvyklá a svěží dramaturgie, která vhodně snoubí staré, moderní, známé a neznámé a předkládá to ve vyváženém spojení. Myslím, že již dnes se můžeme těšit, co zajímavého přinese další ročník.
