Stranou zájmu široké hudební veřejnosti zůstal večer 17. října v Českém muzeu hudby. Členové PKF – Prague Philharmonia, Nadace Bohuslava Martinů a nakladatelství Bärenreiter Praha představili nový svazek Souborného kritického vydání díla Bohuslava Martinů, který obsahuje komorní hudbu pro 6 – 9 nástrojů.
Po takřka dvaceti letech tvrdé práce na shromažďování podkladů začínají vycházet první svazky edice. V případě v pořadí čtvrtého svazku jde o první vědecko-kritické vydání s detailní předmluvou, kritickou zprávou a faksimile důležitých pramenů. „Skladby jsou psány pro neobvyklá nástrojová obsazení, společná je jim zvuková originalita a vysoká umělecká kvalita. Vůbec poprvé zazní tyto skladby v rámci jednoho koncertu, navíc z nového kritického vydání, nahrazujícího nevyhovující edice staré 50 a více let,“ řekla před koncertem Jitka Zichová, editorka svazku a zároveň koordinátorka projektu. Hudba byla doplněna několika proslovy, z nichž nejzajímavější byl od Aleše Březiny, ředitele Institutu Bohuslava Martinů, jehož vědečtí pracovníci mají klíčovou zásluhu na přípravě edice. Svazek obsahuje: Les Rondes, H 200, Serenádu č. 1, H 217, Serenádu č. 3, H 218, Stowe Pastorals, H 335 a Nonet č. 2, H 374. „Křest“ 4. svazku kritického vydání se obešel vzhledem k údajné ceně 400 eur bez polévání šampaňským, zato byl ozdoben vtipným nahlédnutím s živými hudebními ukázkami do zákulisí práce na oprašování, restaurování hudebního díla. (Každý rok by měly skrze nakladatelství Bärenreiter vyjít z „restaurátorské dílny“ Institutu Bohuslava Martinů dva až tři svazky, tudíž práce na dlouhou řadu let.)
Jaký byl koncert v rámci cyklu Komorní dialogy napříč staletími orchestru PKF – Prague Philharmonia, jenž finančně podpořila Nadace Bohuslava Martinů a Bohemian Heritage Fund? Pozitivní, profesionálně perfektně realizovaný a technicky téměř dokonalý. Jedinou chybou bylo místo konání. Prostor bývalého barokního kostela sv. Máří Magdaleny na pražské Malé Straně je atraktivní, ale akustika, oscilující mezi kostelem a nádražím, nebyla pro subtilní, hravou a na detaily přebohatou hudbu vhodná.
Jestliže je na programu hudba jediného autora, bývá to občas riskantní, neboť je třeba udržet zájem publika celý večer, v ideálním případě učinit jej nezapomenutelným. Nebezpečí určité poslechové jednotvárnosti (v první polovině zazněla hudba z počátku 30. let, po pauze dvě díla z 50. let) bylo snadno překonáno proměnlivostí obsazení a velmi kvalitními výkony. První Serenáda kombinuje troje housle a violu s klarinetem a lesním rohem, druhá serenáda čtvery housle, cello s hobojem a klarinetem, Les Rondes dvoje housle, klavír, trubku, fagot, klarinet a hoboj, Stowe Pastorals pět zobcových fléten (!), klarinet, dvoje housle a violoncello. Pouze druhý Nonet vychází ze standardního obsazení (flétna, hoboj, klarinet, fagot, lesní roh, housle, viola, violoncello, kontrabas). Členové PKF, vedeni koncertním mistrem Janem Fišerem, evidentně věnovali přípravě hodně sil, nadšení a možná i času. Co se týká hudební „závažnosti“, pak nejvíce upoutaly můj sluch skvělá Ronda (výborná sóla hoboje a klarinetu) a samozřejmě závěrečný Nonet (nádherná druhá věta!). Serenády a zvláště asi vědomě výrazově jednoduchý pastorální opus H 335 pak prezentovaly dychtivě usměvavou a nekonfliktní část kompoziční poetiky Martinů…
Komorní večer PKF – Prague Philharmonia měl příjemnou, vlídnou atmosféru a byl jakoby dozvukem minulé sezony, kdy se orchestr zaobíral hudbou Bohuslava Martinů a vztahu k Francii. Ostatně dílu Bohuslava Martinů se věnuje z českých orchestrů setrvale asi nejvíce. V této sezoně to bude například ještě 30. listopadu 2016 (Sinfonia Concertante, H 322) a 16. dubna 2017 (Koncert pro dvoje housle a orchestr, H 329).
