Svatováclavský hudební festival, který v Moravskoslezském kraji letos přichystal 39 koncertů, pokračoval v sobotu 8. září vystoupením souboru Collegium Marianum s uměleckou vedoucí Janou Semerádovou. Skladby barokních mistrů Telemanna, Bacha a Moltera zazněly v podání Kyrilla Rybakova a Igora Františáka na chalumeaux, v sólové roli s nimi alternovala sopranistka Hana Blažíková.
Pilířem programu byly sopránové árie z Brockesových pašijí Georga Friedricha Händela a Georga Philippa Telemanna. Koncert ale zahájila Telemannova instrumentální Sonáta F dur pro 2 chalumeaux, housle a basso continuo, v níž se poprvé představili sólisté Igor Františák a ruský host Rybakov na historického předchůdce klarinetu. Altový chalumeaux Rybakova vesměs vedl melodické linie jako dominantnější, ornamentikou košatější hlas. Tenorový nástroj Františáka s ním vedl dialog v intervalových pasážích. Hru obou klarinetistů provázela dobrá souhra, přesto bylo chvíli cítit, že Rybakov je jistější: působil od samého počátku sebevědomě, uvolněně a jeho interpretace oplývala velkou muzikalitou.
Hana Blažíková nejprve přednesla árii Brich mein Herz z Telemannových Brockesových pašijí. Nebyl to dvakrát ideální začátek. Árie je sice koloraturně zdrženlivá a vyjadřuje lapidárně a stroze smutek pramenící z Kristova ukřižování. Její náročnost však spočívá v nezvyklé intervalové stavbě melodie, která obsahovala četné a obtížné skoky. Blažíková zpočátku trochu hledala pro svůj soprán oporu, dynamicky její projev postrádal plastičtější proporce.
Následující Bachovu kantátu Ich habe genug však zazpívala excelentně. Majestátní rozměr této skladby a její pochmurnou atmosféru vystihla už pevnými crescendy, nádhernými pianissimy s poutavou barevností svého hlasu. Koloraturní pasáže jsou z podstaty tohoto díla velmi zdrženlivé, Blažíková také první árii zazpívala s asketickou čistotou, lehkou hebkostí legat a rytmickou plynulostí. Druhou část druhé árie Schlummert ein, ihr matten Augen v jednom okamžiku doprovázelo pouze basso continuo s varhanním pozitivem. Smělou Bachovu instrumentaci a současně nesmírně obtížný rytmický úsek pro pěvce Blažíková zvládla obdivuhodně. Stejně tak musím ocenit minuciózní souhru členů souboru Collegium Marianum v naprosto přesných společných nástupech po četných pauzách. Závěrečná Bachova árie Ich freue mich auf meinen Tod v svižném 6/8 taktu ukázala spolehlivé koloraturní umění Blažíkové, z níž během celého koncertu vyzařovala pokora a lidská skromnost.
Lišácky odlehčenou prskavkou byl následující Koncert D dur č. 5 Johanna Melchiora Moltera pro klarinet, smyčce a cembalo. Třívětý koncert zahrál Kyrill Rybakov na vysoký barokní D klarinet úchvatným způsobem. O náročnosti hry na tento nástroj není vůbec pochyb, ruský klarinetista si však se všemi úskalími v podobě záplavy melodických ozdob a rytmicky bohatě strukturovaného partu poradil s obrovskou vitalitou. Proti tomuto výkonu nepůsobilo následující arioso, recitativ a árie z Brockesových pašijí G. F. Händela úplně konzistentním dojmem. Jako by tomuto úryvku chyběla přesvědčivost a tvarová semknutost, ačkoli Collegium Marianum i Blažíková předvedli báječné vokálně-instrumentální výkony.
Koncert zakončil Telemannův Koncert d moll pro 2 chalumeaux, smčce a basso continuo, v němž bok po boku opět stanuli Františák s Rybakovem. Nezvyklé pořadí vět zahájilo Largo s výraznou melodickou sekvencí obou sólistů v samostatné úloze. Adagio mělo okouzlující, tlumený až sordinovaný zvuk, evokující místy až impresionistické partitury. Závěrečné Vivace v energickém 6/8 taktu potěšilo synchronizovanými figuracemi sólistů a nádhernými harmonickými spoji. Opět se ukázalo, že Rybakův altový nástroj zvládne i ty nejnáročnější melodické ozdoby, Františák mu odpovídal výbornou sehraností. Zvuk obou chalumeaux potěšil pěknou barevnou přilnavostí a měkkostí.
Diváci si vytleskali i přídavek v podobě sepolkra Jana Dismase Zelenky. Před ním vynikající flétnistka Semerádová promluvila o festivalu slovy, že pro ni znamená „srdcovou záležitost.“ Její elastické, vzdušné flétnové linky, proplétající soprán Blažíkové měly stejné sólistické parametry, jako výkony klarinetistů.
Orchestr pod vedením Jany Semerádové si stále drží špičkovou úroveň. Členové Collegia Mariana jsou muzikanti obeznámení s detaily historicky poučené interpretace. To je v dnešní době nezbytná premisa. Musí však následovat ještě něco navíc. Zaujetí pro věc, nadšení a entuziasmus, který se musí hmatatelně přenášet na posluchače. A to Collegium Marianum, Jana Semerádová, Hana Blažíková, Igor Františák a zejména Kyrill Rybakov dokázali znamenitě. Jejich koncert byl skutečným osvěžením, které nakonec převýšilo drobné interpretační nedostatky.
