Pátý koncert brněnského Velikonočního festivalu duchovní hudby přilákal 1. dubna do jezuitského chrámu Nanebevzetí P. Marie tolik zájemců, že téměř nebylo kam si sednout. Pražská varhanice Irena Chřibková a známý herec Marek Eben coby recitátor provedli Labyrint světa a ráj srdce od Petra Ebena. Nejvýraznější a nejhranější český varhanní skladatel druhé poloviny 20. století se v tomto cyklu inspiroval slavným dílem Jana Amose Komenského o Poutníkovi, který prochází světem, kolem sebe pozoruje marnost, šálení, vrtkavost, mámení, bídu a nakonec je přiveden do svého srdce, ke Kristu, k Bohu. Ebenův cyklus vznikl z improvizací, které poprvé zazněly roku 1991 v australském Melbourne; pro zajímavost nedlouho potom v chrámu sv. Augustina v Brně přímo s Petrem Ebenem za varhanami a s recitací jeho syna (tehdy jsem rejstříkovala a se zájmem přijela na české provedení také Irena Chřibková). Následně zazněl pořad s improvizacemi a recitací v mnoha zemích a roku 2002 ve švédském Göteborgu, kde měl premiéru již v zapsané čtrnáctidílné podobě. Na Velikonočním festivalu v Brně už Ebenův Labyrint jednou zazněl – bylo to v roce 2005 s Tomášem Thonem a Markem Ebenem (shodou okolností oba provedli dílo den před letošním brněnským koncertem v Uherském Brodě).
Hudební jazyk Ebenova díla je přehledný, oproštěný, cituje písně z Komenského Kancionálu či moravskou lidovou melodii, uplatňuje různé formy včetně barokního tria, ilustruje a doplňuje recitovaný text, celek vyznívá katarzně, nikoli triumfálně, ale meditativně. Irena Chřibková, titulární varhanice v bazilice sv. Jakuba na Starém Městě pražském, která před osmi lety tento Ebenův cyklus také natočila na CD, hrála suverénně, technicky brilantně. Navíc není strojovým typem varhaníka, ale naopak vysoce muzikálním, citlivým, zejména ke zvuku nástroje, což je dáno i jejími zkušenostmi ze studia ve Francii. Dva roky staré švýcarské varhany rozehrála mnoha rejstříkovými kombinacemi, temnými, jasnými a dokonce i bizarními. V interpretaci uplatnila velkou škálu výrazu, třeba slavnostního, ostrého, drásavého, líbezného či pokojného. Komenského text, který vyniká bohatým barokním jazykem, přednášel Marek Eben zřetelně, výrazně a působivě, přitom bez patosu, takže promlouval i k dnešním lidem. Procházení Poutníka světem a jeho postupné poznání gradovalo. V závěru večera, kdy se hudba a slovo propojily, bylo v chrámu naprosté ticho. Návštěvníci byli večerem tak nadšeni, že při závěrečném potlesku vstávali. Věřím, že jim stejně jako mně přinesl mimořádný zážitek a také hlubokou moudrost.
